A pokračovala jsem: „Včera ve 12,21 mi pošta mailem a sms avizovala, že zásilka bude toho dne doručena na moji adresu mezi 8,00 až 14,00. Trochu mě udivilo, že avízo přišlo až tak pozdě, ale protože jsem byla naštěstí od rána doma, říkala jsem si, že o nic nejde, že jsem doručení nepropásla. O to větší bylo moje překvapení, když už ve 12,29 přišlo další avízo: ´POKUS O DORUČENÍ ZÁSILKY SE NEZDAŘIL. Zásilka bude připravena k osobnímu odběru na poště dnes od 17,00.‘ Přesvědčte se na vlastní oči,“ dodala jsem a na důkaz příkoří na mě spáchaného jsem dala kolovat svůj mobil.
Všichni až na syna mi projevovali účast.
„Opravdu. Nikdo nezazvonil, nikdo nezatelefonoval. Neumím si představit, jak si vyzvedávám na poště čtyři gumy od auta, jak je vláčím po schodech a po chodníku a pak je rvu do auta. Nemluvě o tom, že by se mi do Miniho najednou ani nevešly. Fakt mě to vytočilo, takže jsem nelenila a napsala stížnost, kde požaduji opětovné doručení domů další pracovní den, tedy v pondělí.“
Všichni až na syna se mnou souhlasili.
„Představte si, že včera v podvečer mi už na stížnost přišla odpověď. Tomu neuvěříte, podívejte,“ a na důkaz oprávněnosti mého rozhořčení jsem zase dala kolovat mobil:
´Dobrý den, Vaše e-mailové podání bylo postoupeno k vyřízení. Výsledek obdržíte v nejkratším možném termínu, nejpozději však do 30 dnů. Hezký den. Česká pošta, s. p. - Call centrum´
Nikdo z rodiny kromě syna nemohl věřit vlastním očím.
Představa, že gumy obdržím až někdy na Vánoce, mě vedla k další, poněkud delší úvaze, že je to s Českou poštou snad ještě horší, než to bývalo, když jsem byla mladá. A už tenkrát to nebylo nic moc. Najednou se ozval syn, který se celou dobu jen ošíval, ale mlčel:
„Já mám s poštou zkušenosti dobré. Měla´s smůlu, to nepopírám. To se může stát. Ale prosim tě, mami, když ty jsi byla mladá, tak ještě doručovali poštu na koních. Dneska je to přeci úplně někde jinde.“
Jen mi neřekl kde. Ale já to asi tuším.
