Pučálka byla jedním z nejběžnějších a nejoblíbenějších vánočních jídel. Jde o pokrm z hrachu. A ten býval v českých zemích dostupný, hojně využívaný, takže šlo jen o to upravit ho tak chutně, aby se dal považovat za trochu více slavnostní jídlo.
„Obliba hrachu v českých zemích byla natolik známá, že se často stávala terčem posměchu cizinců přivykajících domorodé kuchyni. Ještě v patnáctém století se na hostinách jako poslední chod podával hrách. Jednou z jeho nejstarších úprav je bezpochyby pučálka,“ uvádí historička Valburga Vavřinová, která je autorkou knihy Malá encyklopedie Vánoc. Právě v ní zmiňuje pučálku, slovo, které v mladé generaci vyvolá akorát tak smích, ale už si pod ním málokdo umí něco představit.
Pučálka je v podstatě celý neloupaný hrách, který se nechá nabobtnat ve slané vodě a pak se mu ještě na pár dnů dopřeje klidné a teplé místo, ve kterém naklíčí. A z vyklíčení neboli vypučení vznikl název pučálka. Pak už stačilo hrách osmažit. Na sádle, na másle, co zrovna bylo dostupné a podle toho, jak na tom finančně rodina byla. Ti chudí si ho někdy jen upražili na sucho a osolili. Jenže zároveň se pučálka mohla stát skvěle promaštěnou dobrotou slazenou medem.
Dříve, v pohanských dobách šlo o obřadní jídlo, které se podávalo u příležitosti různých svátků, ale křesťané si po pak dodali i na své štědrovečerní či velikonoční stoly. A tak se vždy před Vánoci v Praze objevily prodavačky pučálky, kterým se říkalo baby pučálnice. Paní nabízely v ulicích či na tržištích hrachovou pochoutku, kterou připravovaly v kotlících na otevřeném ohni, později na malých přenosných kamnech.
Pučálce se také říkalo pálenec a lidé si ji mnohdy vyráběli nebo kupovali jen tak ke křupání, podobně jako když si my nyní koupíme pytlík smažených brambůrků. Ne nadarmo se proto v souvislosti s pučálkou používá výraz „staročeský fast food“.
„Během devatenáctého století však baby pučálnice vytlačily z městských ulic babky kaštanářky nabízející cizkokrajnější pamlsek – dovážené jedlé kaštany,“ uvádí historička Vavřinová.
V posledních letech se pučálka znovu začíná objevovat v různých nových kuchařských knihách. Lidé, kteří se zajímají o přirozenou zdravou stravu a zajímá je, co jedli naši předkové, si začínají tento pokrm z hrachu zkoušet připravovat a na internetu se dá najít čím dál více receptů, jak na něj a jaké různé podoby může mít.
Je to jasné, pučálka si sice prošla dobou, kdy se ocitla v propadlišti dějin, ale vzhledem k současné vlně okouzlení vším tradičním, českým a poctivým, se v některých rodinách opět dostává na štědrovečerní stoly.
