Čím je člověk starší, tím více se mu vracejí vzpomínky na dětská léta. A to na to nejkrásnější období roku, na svátky vánoční.
Bydleli jsme v nájemním domě, kde se v každé místnosti topilo v kamnech. My měli kamna jen v kuchyni a v obývacím pokoji. V dětském pokoji a ložnici ne. Maminka nám proto dávala peřinu před spaním nahřívat, nebo do ohřívací láhve nalila horkou vodu. Přece jen se ve studené posteli špatně usíná.
Vzpomínám, jak maminka před Mikulášem pekla cukroví. Zadělané těsto jsme se sestrou uždibovaly a schovávaly se pod stolem. Tatínek přikládal do kamen, zároveň hlídal cukroví v troubě. Ta byla na propan butan, okénko však ve dvířkách nebylo. A navíc, trouba pekla odspodu více, tudíž hlídání bylo na místě.
Pomalu začínal vánoční shon. Jaký koupit dárek? Vybavuji si babiččiny dárky pro její tři děti - moji maminku, strejdu a tetu a jejich manžele. Pro chlapy to býval rum, pro ženy pantofle. A tak to bylo každý rok. Dodnes mi to vykouzlí úsměv na tváři. Co kupovala tenkrát babička pro nás, šest vnoučat, už nevím. Peněz moc nebylo, výběr hraček omezený.
Blížily se Vánoce. Tatínek koupil stromek a kapra. Samozřejmě, že kapr na pár dní obsadil vanu a my ho se sestrou chodily kontrolovat, zda ještě žije. Den před Vánocemi ho tatínek vykuchal, aby byl připraven k obalování. Vnitřnosti jsme nosívali dědovi na polévku. Tatínek ji nejedl, proto se u nás nevařila.
Přišel Štědrý den. Každoročně nám tatínek připomínal, že se máme všichni postit, abychom uviděli zlaté prasátko. Prasátko ale nikdo nikdy neviděl. Snídala se vánočka, k obědu byla klobása s bramborovou kaší, tatínek ji jedl s chlebem. Dopoledne maminka obalovala kapra, salát byl již hotový den předem. Já se sestrou sledovala vánoční pohádky. Televizní vysílání bylo černobílé, program pouze jeden. A tatínek? Potají zdobil v ložnici stromeček.
Po poledni jsme chodívali na hřbitov. Často sněžilo, foukal vítr. To víte, nechtělo se nám. Šlapat pěšky skoro hodinku, a navíc do nepříjemného kopce. Zpáteční cesta už byla veselejší. Zastavili jsme se u babičky a dědy. A pak už hurá domů.
Štědrovečerní večeře u nás doma sestávala jen ze smaženého kapra a bramborového salátu. Na stole nechybělo ovoce – pomeranče, jablka, banány, sušené fíky a datle. I mísa se suchými plody – vlašské ořechy, buráky, jedlé kaštany, lískové oříšky, sušené datle a fíky. Purpura i vánoční František provoněly celý byt.
Po večeři nám tatínek řekl, že je čas otevřít okno, aby mohl přiletět Ježíšek. Maminka mezitím připravila pod stromeček zabalené dárky. A když už prskavky prskaly, šli jsme všichni společně ke stromečku. Oči nám zářily radostí. Pravda, ty měkké dárky nám dětem radost nedělaly. Pod papírem se vždy skrývala pyžama, trička nebo svetry. O to větší radost byla, když se objevil aspoň jeden z vysněných dárků. Jedním z nich tenkrát byla i panenka s dlouhými vlasy. Tu mám dodnes schovanou.
Taková je vzpomínka na bezstarostné vánoční období z dětství, na šedesátá léta.
