Tak jaké já mám radosti. Včera jsem listovala v úmrtních oznámeních naší rodiny a zjistila jsem, že všichni zemřeli dřív než já. No, velká radost to asi není, ale přece. Já totiž ještě žiji. Můj syn říká, že jsem nezmar. Jo nezmar, to se mu může jenom zdát, protože mě vidí hodně málo a když se s ním vidím, tak se vylepším do vysokého lesku a vezmu si prášky na bolest. No, když nezmar, tak nezmar.
Další radost mám, když se ráno probudím a probudí se i můj pejsek. No, my jsme asi stejně staří. On je tedy také nezmar. Postavím se na nohy a je to dobré. Dojdu si do koupelny a mám radost, že se v zrcadle vidím bez brýlí. Že se vidím, to je hezké. Horší je to, co vidím. Zkontroluji tedy jak vypadám, ale nakonec si řeknu, že to na můj věk ještě ujde. Spokojeně odcházím a vezmu pejska na procházku.
Nepoužívám ještě žádné podpůrné prostředky jako jsou berle, nebo nějaké hole. No, to je přece radost. Když přijdeme domů, tak si zacvičím své čtyři cviky pro zdraví. Dříve jsem jich zvládla také deset, ale alespoň tak. Někdy na ně ale zapomenu a to mě naštve.
Jinak paměť ještě dobrá. Pamatuji si, že jsem jako dítě byla na pionýrském táboře, ale co jsem měla včera k obědu, to nevím. Asi to není moc důležité. Hlad nemám, tak jsem se asi najedla. Dáme si s pejskem snídani a já se odeberu k počítači na íčko. Přečtu si, jak jste všichni schopní všeho, nic vám nechybí a neustále cestujete. Kam cestujete si nečtu, protože by mi to mohlo přijít líto, že já už necestuji nikam.
No, už jsem to oželela a snažím se žít ve svých skromných možnostech. Umyla jsem okna a ani jsem nespadla ze židle. Mám radost z dobře vykonané práce a jdu si lehce zdřímnout. Pejsek si mi lehne na břicho a odpočíváme. Když nás to přestane bavit, jdeme na procházku. Ne moc daleko, a když si máme vybrat, kam půjdeme, tak někdy vlevo, jindy vpravo, neboť Volyně je hezká ze všech stran.
A už se těším na svoje seriály v televizi. Pejskovi se asi moc nelíbí, a protože mám televizi hodně nahlas, abych slyšela, tak v pudu sebezáchovy odchází do předsíně. Vrací se až televizi vypnu.
Nabitá zážitky jdu spát a v noci se mi zdá, jak mě někdo vraždí. Je to následek viděných seriálů, které násilím nešetří.
No a ráno se probudím a začne další šťastný den. Jsem šťastná a doufám, že ještě dlouho šťastná budu. Vím, že nikdy nebudu zatrpklá stařena.
