Když jsem se vdávala poprvé, byla jsem velmi mladá, naivní a plná očekávání. Vdávala jsem se hodně brzy, protože to tehdy bylo modní. Která se brzy nevdala, vypadala, jako když ji nikdo nechce. Nebylo asi moc moudré, že jsem svého nastávajícího neznala dlouho a vlastně jsem vůbec neviděla, že jsme každý jiný a že si ani moc nerozumíme.
Kdybych věděla, jak se ten člověk hrozně přetvařuje, nevzala bych si ho. Před svatbou byl velice pozorný. Podržel židli, dveře, kabát a pořád se staral jak se cítím, jestli mi není zima atd. Zdálo se mi, že s ním budu mít hezký život. Nastávající tchýně byla suchá, protivná stařena a tchán opilec, což mi dlouho tajili. Na hromadné fotce si zkuste tipnout, jestli tu kyselou tchyni poznáte. Ona hned po našem obřadu ironicky pronesla, že je zvědavá, jak nám to dlouho vydrží.
Moji rodiče prodali pianino, aby mi mohli vystrojit svatbu, ale druhá strana nepřidala nic.
Svatba probíhala celkem klidně, až na to, že jsme zapomněli pozvat jednu tetu a ta nám to nemohla dlouho odpustit. Také se na moji svatbě seznámila kamarádka s mým ženatým švagrem. Právě sice přišla s psychiatrické léčebny, no měla nějaký problém, ale byla velmi hezká. Švagr za ní chodil dlouho do bytu, který sousedil s bytem mých rodičů. Nikdo z rodiny o tom ale nevěděl.
Zato můj drahý manžel se velice změnil a vypadalo to, že mě ani nevnímá, o kabátu a dveřích se nedálo ani mluvit. Na svatbu sice velmi pospíchal, ale šlo mu asi o to, aby měl syna, který zdědí jeho jméno, o kterém si myslel, že je po nějakých šlechtických předcích. Jméno bylo opravdu vyjímečné, ale o šlechtickém rodu se mluvit nedalo.
Kluky jsme měli nakonec dva, ale mezi prvním a druhým mě manžel donutil k potratu, na který jsem málem umřela. Chtěla jsem se s ním rozvést, ale muž mě vydíral, že mi vezme děti. Já naivní blbeček jsem tomu věřila a vydžela s ním ještě dlouhých deset let.
Jediné, co z našeho manželství vzniklo hezkého, jsou naši dva synové. Docela se povedli, nepotatili se, jsou schopní a mají hezké rodiny. Jejich táta už je po smrti a tak o něm už mluvit nebudu.
Druhá svatba byla bez účasti rodiny a příbuzných. On, jelikož byl starší, už rodiče neměl a moji rodiče z něho radostí nejásali. Byli jsme tedy na svatbě dva a naši dva svědkové. Ani moje děti, které byly už odrostlé, na svatbu nešly. Můj výběr se jim nelíbil. Vlastně jsem se vdávala v očekávání trošku lepšího života, ale absolutně z mé strany bez nějaké lásky. No, jak jinak, nemohlo to dopadnout dobře. Já jsem očekávala, že mi trochu finančně pomůže, protože měl dobré postavení, ale i v tom to nebylo dobré. On se stylizoval do role starého dědka a já jsem byla v nejlepších letech. S dědkem se opravdu žít nedalo. Nebudu se dále rozepisovat, protože to už opravdu zajímavé není. Nejhorší ale bylo, že on se rozvodu hrozně bránil, no měl dobré bydlo, a mně trvalo hrozně dlouho, než jsem se ho zbavila.
Do třetice už jsem se opravdu vdávat nechtěla, i když jsem poznala největší lásku svého života. Žili jsme spolu dlouho a na toho člověka nikdy nezapomenu.
P.S.: Je to hodně zkrácený můj život a moje nepovedené svatby. Opravdu jsem neprožila lásku na celý život. Takové to, vzali se a byli šťastní celý život, se nekonalo.
