Manželské soužití začínali od nuly, neměli našetřené peníze, neměli byt, jen předsvatební výbavu a dítě na cestě. Časem dostali podnikový byt, pomocí půjčky si pořídili to nejnutnější do bytu a pak už jen dokupovali další zařízení. Za dva a půl roku se narodil bráška a za další jeden a půl rok druhý bratr.
Tehdy jsme bydleli v hnědouhelné pánvi povrchových dolů a to se podepisovalo na zdraví nás dětí. Průdušková onemocnění a následné dětské ozdravovny, dělalo rodičům starosti. Na doporučení dětského lékaře bylo jediné řešení - přestěhovat se.
Náhoda tomu chtěla, rodiče usoudili, že Šumava bude to pravé místo pro zdraví dětí. Vojenské lesy dělaly nábor na různé profese, pro které byly postaveny dvě velké bytovky. I tatínek měl štěstí, byl přijatý do pracovního procesu a k tomu dostal třípokojový byt. Když jsme se zabydleli v novém domově, přicházeli na svět ještě další tři sourozenci. Mamka na mateřské a taťka se měl co otáčet,aby nás uživil. Jako elektromontér byl často zván na opravy domácích spotřebičů,ale peníze nebral, dostával tehdy naturálie. Tady dostal vejce, tam zase slepici nebo králíka, jinde zabijačku atd. To inspirovalo mamku na požádání mít zahrádku a povedlo se. Sepsaná petice více nájemníků byla schválena. Nevyužitá louka byla zorána a rozdělena na parcely a věřte mi,maminka ji využila ne na 100%, ale na 150%. Taťka postavil králíkárnu, připravíl hřady pro slepice a kus pozemku na výběh. Zbytek pozemku byl mamčin ráj na květiny,ovoce a zeleninu.Všechno co se dalo zavařovala. Ovoce na kompoty, šťávy a džemy, ze zeleniny dělala čalamády,plnila papriky zelím, do polévky nastrouhanou zeleninu podusila na sádle a zavařila. Od jara jsme chodily na bylinky. Sbíraly jsme pampelišku, kopinatý jitrcel,kontryhel, bezový květ i plody, mladé výhonky ze smrčiny, malinové listí a z toho dělala léčivé sirupy a čaje. V létě jsme chodili na borůvky a brusinky, taťka mezitím hledal houby a zase bylo co zavařovat Když byla dobrá úroda,zbylo i na borůvkový koláč.Maminka nenechávala nic náhodě, každý rok byl velký sklep nacpaný zavařeninami všeho druhu.
Tatínek se nerad hrabal v hlíně, ale mamka říkávala,že si jde na zahradu odpočinout a vracela se se soumrakem nebo dokonce za tmy. Domácnost zbyla na taťku, chodil nakupovat, vařil obědy a večeře. O tři nejmladší sourozence jsem se postarala já. Starší bratři měli za ůkol rovnat pořezané dřevo do dřevníku a nanosit domů ke kamnům. Všichni jsme měli práci rozdělenou, zkrátka maminka byla generál a tak to muselo být. Rodiče nás vedli k práci a samostatnosti. Ve dvanácti letech mě maminka stavěla v kuchyni ke sporáku,abych se naučila základy vaření a ve čtrnácti letech jsem sama zvládla jednoduchá jídla. Když jsem dostala pochvalu, o to víc mě to bavilo a tak se vaření stalo mým celoživotním povoláním. Za dlouhých zimních večerů mě maminka přivedla k ručním pracem. Učila jsem se plést a háčkovat, zašívat ponožky a někdy mě pustila i ke stroji na šití.Přesto všechno zbyl čas na zimní radovánky na sněhu nebo v létě na různé hry.
Rodiče se nikdy nehádali, chovali se k sobě s velkou úctou a bývala jsem svědkem když tatínek vzal maminku za ruku a říkával "viď maminečko". Necelý rok zbýval do jejich diamantové svatby, ale maminka se toho už nedožila. Tatínek za ní odešel v devadesáti letech. Kdybych věděla, že si mohou tento článek přečíst, zas a znova bych jim chtěla děkovat za lásku,kterou nám dětem věnovali a jak nás připravili do života. Nikdy nepřestanu být vděčná.
