Pamatuji si, že když se před lety objevila myšlenka na vybudování lávky, byla v Betlémské kapli uspořádána výstava návrhů na její podobu. Šly jsme se tam s Martinou podívat. Do knihy návštěv jsme napsaly: Přes pětku vám chodit nebudeme.
Pak se dlouho nedělo nic. Holešovice s Karlínem několik let spojoval přívoz Holka, s mezipřistáním na Štvanici. Samozřejmě jsem se svezla.
Když začala stavba lávky, chodila jsem se dívat, jak pokračuje. Nebo jsem ji sledovala cestou tramvají. Proto jsem se na ni vydala hned druhý den po jejím otevření. Už v osm hodin ráno jsem potkávala chodce s pejsky i bez pejsků, běžce a cyklisty.
Lávka je dlouhá 300 metrů a široká 5 metrů. Na jednom konci ústí u Holešovické tržnice, na druhém hned na karlínském břehu. Na holešovické straně je přechodně umístěno zařízení umožňující zvednutí lávky při povodni. (Ta v roce 2002 byla moc ošklivá.)
Z lávky lze sejít na Štvanici. To jsem samozřejmě udělala, ale dlouho jsem se tam nezdržela. Blízké okolí bylo rozkopané a probíhaly v něm nějaké práce.
Myslím, že lávku budou víc využívat karlínští než my. Budou to mít blíž do tržnice, kam jezdí hlavně na nákupy do Haly 22, kde prodávají své výpěstky a mléčné výrobky soukromníci. Nás holešovické to do Karlína asi moc netáhne. Například já tam chodím jednou ročně na imunologii. Někomu možná lávka zkrátí cestu do zaměstnání.
Lávka se mi líbí. Působí subtilněji než v televizi. Otevírají se z ní neobvyklé pohledy proti proudu Vltavy – na Pražský hrad a část Holešovic.
V televizi jsem zaslechla, že si někteří senioři stěžují, že lávka je příliš strmá. Pro mě ne. Když jsem na zpáteční cestě zahlédla na zemi papírový kapesník, napadlo mě, že by nebylo od věci umístit na lávku odpadkové koše. A moc bych si přála (obávám se, že marně), aby se nestala místem tvořivosti sprejerů.
Poděkování patří všem, kteří stavbu lávky dovedli do úspěšného konce. My holešovičtí ji budeme nejspíš víc využívat od příštího roku, až (pokud) začne plánovaná rekonstrukce Libeňského mostu. V této souvislosti musím zmínit sloupky pana redaktora Jindřicha Šídla, v nichž stavbu lávky průběžně vtipně komentoval v měsíčníku Prahy 7 Hobulet (stejně jako peripetie s Libeňským mostem, jimž jistě ještě není zdaleka konec).
