V mém příběhu se odvíjí vše tak, jak to mohu, jak to jen lze a jak to chci ovlivnit. A jak je mi to dovoleno různými okolnostmi, které můj život ovlivňují.
Venku prší a prší. Rozmary počasí v každém ročním počasí. Nelze nic jiného, než se těmto rozmarům přizpůsobit. Prázdniny dětí se přehouply do druhé poloviny. A mě déšť donutil, abych si sedla a napsala několik řádků o mých seniorských radostech. Bohudík, je jich hodně a jsem za ně vděčná. Komu? Inu přece osudu, mně, rodině. Miluji všechna roční období, některá ovšem preferuji více.
Jaro, kdy vše vstává k novému životu, kdy se na nás více usmívá slunce a v přírodě vše ožívá. Květinami, rozením mláďat, přípravou na práce v zahradách, prodlužujícími se dny, jak stvořenými na výlety. Jaro je stvořené k lásce a kráse.
Léto, kdy se mohu projíždět na kole, či podnikat výlety zejména s nejmladším vnoučkem, sklízet plody práce na zahradě, ulehnout ve stínu pod stromem s pěknou knížkou. Anebo jen si tak ležet, pozorovat plující oblaka, nechávám své vědomí rozplynout v blaženém nevědomí.
Podzim, kdy se vše uklidňuje, není ani moc horko, ani moc chladno, barevná příroda mě okouzluje a když k tomu ještě najdu houby v lese, takové krásné hřiby, bílé, či hnědé, při této houbařské vášni zapomenu na bolístky a potíže, které se občas v mém věku vyskytují. Miluji nad řekou, či rybníkem mlžný opar, který se po ránu čarovně vznáší nad hladinou, až dá prostor vycházejícímu slunci.
Zima, kdy čekám na první sněhové vločky přímo nedočkavě, kdy přemýšlím, cože za dárky mým nejmilejším koupím pod stromeček. To blaho, když přijdu vymrzlá z venku domů. Domov je to kouzelné místo, kde je člověku nejlépe. Domov, který mi poskytuje bezpečí, klid a odpočinek.
Moje seniorské radosti naplňuje moje rodina a také moje záliby. Dnes už závodně nesoutěžím s mými psy, ale skýtají mi velkou radost i nyní. Jsou to věrní společníci na zahradě, na procházkách, na výletech. Někdy musím překonat svoji lenost a vydat se s nimi ven. Také moji kocouři, ti svébytní tvorové se mi připomínají, abych na ně nezapomněla. Odmění se mi věrností, sice ne tak oddanou, jakou oplývají moje psí holky, ale vědí, že tady je jejich doma. Velkou radost mi dělá elektrokolo, na které jsem přesedlala v minulém roce, protože na běžném, bych už kopečky Českého středohoří nezvládla. Velkou radost mi dělá i naše íčko, mohu psát , fotit, zveřejňovat mé výtvory. I vánoce, velikonoce, narozeniny v rodině, na to vše se těším, i když si občas říkám, že je toho hodně, přemítám, jak udělat radost dárky. Jsou to rituály patřící k mým radostem i starostem.
Kromě pravidelně se střídajících ročních období, je to i příjemné setkávání s přáteli. Nejen soukromé, ale i v našem seniorském klubu. Ráda si dopřávám každým rokem relaxaci v různých lázních. V neposlední řadě je to i setkávání s mými přáteli z i60. Už dobrých 12 let. Díky organizátorům, z našich řad i díky našemu milému šéfovi Honzovi R. Vždy vidíme, kolik nádherných míst je u nás a to báječné posezení a popovídání v kruhu íčka je k nezaplacení.
Tak to jsou moje seniorské radosti. Z klubka radostí se odvíjejí tenké pramínky k různým zážitkům, v různých místech. Prý každý jsme tu k něčemu určeni, prý každý má nějaké poslání v tomto životě. Jsem vděčná tomu ohromnému štěstí, té zvláštní náhodě, za to, že tu jsem, za to, že mohu prožívat svůj životní příběh. Za to, že se letos doufám ve zdraví dožiji 77 let. Sedmičky mám ráda a v seniorské radosti klidně ještě jednu sedmičku ve zdraví. Rozmotávám ustavičně mé životní klubko a doufám, že na něm zbývá ještě mnoho, co mohu odvinout, ovlivnit a prožít v radosti, v lásce a ve zdraví.
