Je květen 2023. Zvoní mi mobil. Neznámé číslo. Toto se mi stává dosti často. Jsem na to zvyklá, proto mi nedělá problém hovor přijmout. Na druhé straně se ozývá mužský hlas. Představuje se jako pan XY. Chce vědět, zda nejsem náhodou příbuzná pana Josefa Prágla, bývalého válečného letce. Odpovídám, že se jedná o mého tchána, který už bohužel dávno mezi námi není. Pán mi sděluje, že toto ví, že by však potřeboval nějaké podklady, protože se svými kamarády chtějí nechat vytvořit pamětní desku. No, věřte, že já i manžel jsme byli touto informací velice překvapeni. Slibuji pánovi, že něco pošlu.
Mezitím zapojuji na pomoc „strýčka Google.“ Hledání informací o muži, který mi volal, nacházím velmi rychle. Jedná se opravdu o historika amatéra, který se stará o vytvoření pamětních desek bývalých válečných letců. Hledáme patřičné staré fotografie i další podklady a pánovi vše posílám.
Asi to bude běh na dlouhou trať, tak proč se stresovat, času dost...
Jaké je mé překvapení, když se o pár dnů později pán ozývá znovu a oznamuje, že se hned začne vyrábět pamětní deska, která bude odhalena 22.7. 2023 v místě narození mého tchána. Mám za úkol to oznámit pokud možno všem příbuzným a známým, kteří by měli zájem a této akce zúčastnit.
Nikomu se to nepozdává. Takový šibeniční termín? Jak to mohou zvládnout? To je přece zcela nemožné. Ale i nemožné se stává zcela možným.
Dne 22.července se schází nejrůznější příbuzenstvo před obecním úřadem v malinké obci Sířejovice, která leží jen pár kilometrů od zříceniny hradu Házmburg. Přišlo nejméně 50 lidí. Vzájemně se známe snad jen asi s polovinou z nich. Ale nikomu to nevadí.
Před úřadem je i místní kapela, což nás velice mile překvapuje. Poprvé vidím i paní starostku obce, se kterou j sme si před akcí jen asi 2x telefonovaly. Ani jedna z nás v setkání nedoufala.
Na stěně visí zakrytá pamětní deska. Všichni planeme zvědavostí. My nejbližší máme oči zalité slzami.
Krátké přivítání a proslov paní starostky obce, několik slov zástupce Ústeckého kraje, česká hymna a slavnostní chvíle nastává.
Manžel se svým bratrem přistupují k zahalené desce. Jako sehraná dvojka opatrně sundávají bílou látku. Na stěně visí nádherná pamětní deska. Myslím, že všem, kteří mého tchána aspoň trochu znali, v jeden okamžik přes slzy v očích nic nevidí. Jsme dojati. Desku jsme si přáli už dávno. Ale v období totality toto bylo jednoznačně zamítnuto.
S něčím takovým už nikdo z nás nepočítal. Byl to nejen pro mne ten neúžasnější zážitek. Nejen pro nás seniory. Ale nadšeny a dojaty byly i děti, vnoučata i pravnoučata.
Můj tchán, bojovník za svobodu a válečný letec pplk. Josef Alois Prágl, příslušník 311. bombardovací perutě RAF a nositel Čs. válečného kříže 1939 se narodil dne18. března1913 v malé obci Sířejovice. V červnu 1938 byl vyslán jako zástupce firmy Baťa do Holandské Guayany v severní části Jižní Ameriky. V roce 1942 se vydal na dlouhou pouť do Velké Británie, kde byl v roce 1943 přijat do služeb Královského letectva. Absolvoval výcvik palubního střelce a byl přidělen do 311. bombardovací perutě, která v té době měla základnu RAF na východním pobřeží severního Skotska. Působil v posádce Aloise Šedivého a později Jaroslava Polívky. Do vlasti se vrátil 1. září 1945 a ještě týž rok byl demobilizován. Plynně hovořil několika cizími jazyky. Byl výjimečný muž, československý letec a člověk, který se výrazně podílel v boji proti nacismu.
Jsme velice rádi, že jsou mezi námi lidé, kteří myslí na tyto skoro zapomenuté osobnosti a snaží se udělat něco, co zůstane v paměti a na očích i dalším generacím.
Odhalením pamětní desky si můžeme připomenout, že téma svobody je v této době velmi aktuální.
