Vladimir Vysockij, jedna z nejoriginálnějších postav sovětské kultury 60. a 70. let, by 25. ledna oslavil 75. narozeniny. Moskevský rodák a vyhlášený bouřlivák byl hercem kdysi slavného Divadla Na Tagance, hrál ve filmu, psal básně, písně a prózu – a hlavně zpíval a hrál na kytaru! Jeho nezapomenutelný chraplavý hlas byl kdysi populární i v Československu.
Vysockij zpíval dvě desetiletí a napsal prý na tisíc písní, některé prameny uvádějí dokonce dvojnásobný počet písníček. Nahrávky i ručně přepisované knihy šly z ruky do ruky, jeho kritika společnosti, skladby o válce a pracovních lágrech, sarkastické a smutné písně i veselé popěvky byly všem důvěrně známy. Kritika sovětských poměrů a sžíravá satira, kterými si proti sobě poštval úřady, mu získaly obdiv prostých lidí. Některé jeho písničky zazněly i v češtině – třeba v podání takových umělců, jakými jsou Jaromír Nohavica nebo Radůza.
Zpívat začal už na škole. Hudební vzdělání měl z dětství, ale jeho hra na kytaru nebyla složitá. Říká se, že mu cestu ukázal jiný z bardů sovětského „protestsongu“, básník a zpěvák Bulat Okudžava. Poválečné období zastihlo Vysockého v Německu, kde žil u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy se v roce 1955 rozhodl pro studia na technice, po roce se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně vystudoval. Léta 1960–1964 strávil v Divadle A. S. Puškina v Moskvě, potom se postavil na prkna avantgardního Divadla Na Tagance. Jeho zdejší Hamlet byl zvláštním obrazem dánského prince, v roli zpíval i křičel. A podle řady odborníků patří Vysockého Hamlet mezi nejlepší adaptace v dějinách.
Oženil se s francouzskou herečkou a komunistkou Marinou Vladyovou, se kterou se po roce 1969 dostal poprvé na Západ. Života si však moc dlouho neužil – zemřel 24. července 1980 ve věku pouhých 42 let. Smrt mu přivodila srdeční slabost a vyčerpání divokým životem. Vysockij je pochován na Vagaňkovském hřbitově v centru Moskvy.
