Ano jen tak se projít, je teplé sobotní odpoledne a kam jinam než na Střížák. Vzhledem k tomu, že od rána se slunce činilo, rozhodli jsme se, že na kopec pojedeme až později. A tak se také stalo. Ovšem pokud jsme si mysleli, že ta žlutá koule na nebi bude trochu méně hřát, tak jsme se hodně spletli.
O Střížáku už jsem toho napsala taky hodně, i o tom, že je to pár let, kdy byl prodán soukromníkovi. Od té doby už to není, co to bývalo předtím. Tentokrát nás překvapily zákazy vjezdu na každé cestě. Naštěstí jsme jeli přes Střížovice, u cesty je udělané místo, kde se dá parkovat. První, co jsem dostala, když jsem otevřela dveře u auta, byla facka od horkého vzduchu. Přesto jsme vzali pejska, vodu pro něj a šli se projít. Nechala jsem páníčka s Boonečkem za sebou a rázovala si to k rybníku. Trochu jsem doufala, že po předchozích deštích se stane zázrak.
A víte co? Nestal se. Rybník byl mnohem zarostlejší, než když jsme tady byli posledně. I tady byl zákaz vjezdu a představte si proč, no přece kvůli žábám. Ve škole jsme se učili, že jsou to vodní živočichové. Docela by mě zajímalo, kde tam žijí, když v rybníku není ani kapka vody. Vedro si začalo vybírat svou daň, pot ze mně tekl proudem, fotit už nebylo co a tak jsme se otočili směr auto. Pejsek byl tak chytrý, že šel ve stínu, což jsme my nemohli, leda že bychom se plazili.
Cestou domů jsme si chtěli koupit zmrzlinu, měli jsme na ní chuť oba. A víte co? Ano, bylo zavřeno. Tak jsme si doma dali nanuky.
Zvu vás na malou procházku horkým odpolednem. Přeji všem hezký zbytek léta ve zdraví a v pohodě.
