Jdu tady u nás do města. Hlavní třídě se odjakživa říkalo Londa. My mladí jsme chodili houpat Londu. Na jedné straně kluci, na druhé holky. A tak jsme se seznamovali. I já tam potkala svého budoucího manžela. A teď vzpomínám. Tady na rohu, kde je teď vietnamský obchod plný hadrů, že tam mezi regály sotva projdete, bývala mléčná jídelna. Každý školák se tam ráno zastavil, dal si kakao, rohlík, příjemné prodavačky namíchaly chutný koktejl, voněl po ovoci, ovocné štávě a byl cítit mlékem. Dělali tam dobrou zmrzlinu, kopeček stál padesát haléřů, byla míchaná z kompotované štávy a ovoce.
Jdeme dál. Prodejna, kde jste koupili svetry pro muže, děti, pro ženy. Spodní prádlo. Prodejna kabelek. Prodejna hraček. Drogerie. Dvě masny, velká samoobsluha potravin, kovomat, elektra. Vyhlášená prodejna lahůdek, ryby se tam prohánělý celý rok v bazénu, v zimě jste si mohli koupit zajíce, kterého Vám ochotně, fakt ochotně stáhnul pan vedoucí, mohli jste si koupit bažanta.
Nic z toho na té naší Londě není. Dnes tam máte vietnamské obchody, 2 prodejny zlatnictví, 3 drogerie, trafiky. Potraviny nikde, vyhlášené lahůdkářství se krčí v malém obchůdku někde na náměstí. Věřte, je to smutné. A tak vzhůru do supermarketů, kde se na vás neusmějí, protože nemají čas, jsou to továrny, kde se neustále doplnuje zboží. Byznys je byznys. Já vím,doba se mění...
