Už je to mnoho a mnoho let, kdy mi vnoučátka na den mých narozenin vlastnoručně vyrobila papírovou čepici s nápisem "GENERÁL". Čepice byla na mé hlavě velmi krásná, ale brzy mi spadla, protože se ze mne musela stávat kuchařka, chůva, pradlenka, uklízečka, kamarádka, ale bohudík nejvíc velmi opatrná a laskavá babička. Ano, to všechno bylo už dávno.
A jaký je teď můj pozdní podzim života? No, už nejsem tak rychlá a pohotová. Právě jsem už měla sepsán další větší odstavec - zapomenu si ho uložit. Co se stane? Musím to zase vymýšlet znovu a dokonce po druhé zase znovu...
Takže můj pozim života skutečně hraje všemi barvami - jsou pestré, barevné, nebo i zamlžené. Ale člověk musí mít radost v mém věku i z maličkostí, třeba, že jsem schopna znovu hledat ta správná slova k tomuto článku a nezapomínat občas ukládat věty.
Tak jako každý člověk v mém věku mám povinnosti - při úklidu, nákupování, vaření i práci na zahrádce. Proto každé vybočení ze stereotypu je pro mne přímo balzámem na duši. Nedávno jsem byla se seniory EXODU Blansko na zájezdě ve Slavkově u Brna. Jaký byl první bod programu?
Památník - Mohyla míru. Byl vystavěn na počest obětí bitvy u Slavkova /2.12.1805/ podle záměru duchovního a pedagoga Aloise Slováka jako naplnění jeho vize učinit z centra někdejšího bojiště "místo světla" - memento válek. Mohyla míru je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovského bojiště. Dále jsme navštívili nejmohutnější barokní zámek na Moravě - představuje dominantu hezkého a zajímavého města Slavkova. Nedílnou součástí celého zámeckého areálu je rozsáhlý zámecký park. Velmi zajímavá zastávka byla i na hřbitově ve Šlapanicích.
Musím připomenout i jiný zajímavý zájezd se zahrádkáři z Boskovic do Javoříčka. Po strmém výstupu k jeskyním jsme uviděli překrásnou, přímo pohádkovou krápníkovou výzdobu. Na toto místo jsme jezdívali se školními výlety a cílem byl i nedaleký a malebný hrad Bouzov. Ovšem děti s rodiči, které jsme potkávaly při sestupu, tuto cestu hravě zvládaly, tak jako to veliké množství schodů přímo v jeskyních.
Naším dalším výletním místem byl renesanční zámek v Moravské Třebové a poslední zastávkou byl Koclířov, kde po prohlídce poutního areálu jsme měli možnost posezení v dobře zásobené cukrárně.
Pěvecký sbor tentokrát rozezpíval autobus až 20 km před dojezdem do domova - byla asi znát téměř na všech ta veliká únava z tolika a tolika schodů. Ale ta radost, že jsme to všichni zvládli byla skutečně veliká - tentokrát to vůbec nebyla "maličkost".
Vždy jsem si říkala, že snad nadejde někdy doba, kdy budu mít víc času pro sebe. Na jaře letošního roku jsem ukončila svoji externí spolupráci při výzkumu trhu. Ano, byla to povinnost, občas byla už pro mne dost vyčerpávající.
Také už zde nemám tak často vnoučátka (ovšem byla to s nimi vždy ta nejzdravější relaxace). Už odrostla - spíš mi už teď pomáhají. Takže já už teď mám ve svém věku zatržen citát, ke kterému se často obracím:
Raduj se z každé radosti, protože každá radost přichází od Boha...
Raduj se z každé bolesti, protože každá bolest vede k Bohu...
