Vlak, rychlík s krásným názvem Vltava uhání s jedinou zastávkou až do Tábora. Pokud by jste hledali v Táboře na nádraží přestup do Bechyně, tak by jste hledali marně. Všechny vlaky, rychlíky, expresy dokonce i osobáky, malý vláček motoráček na svoje honosné, velké nádraží v Táboře nepustí a vyšoupnou ho ven za nádražní budovu na ulici. Tak zvaná „Bechyňka“ má nástupiště na ulici, jako tramvaj. Takže toto „nádražíčko“ by jste lehce přešli a hlavně nenašli.
Na toto úskalí nás upozornila a celou dnešní vycházku připravila Lída. Lída je „znalec“ města i okolí Bechyně a proto jsme jí požádali o roli průvodce. Tak jsme tedy do motoráčku nastoupili a jeli až na konečnou, do Bechyně.
Nešli jsme hned do města, mezi domy, ale cestou, která nás po pár metrech zavedla do lesa a na krásné vyhlídky. První vyhlídka nese jméno prvního předsedy Klubu českých turistů, Vojty Náprstka. Naskytne se vám odtud pěkný pohled na Křižíkovu vilovou čtvrť a údolí řeky Lužnice. Z vyhlídky je krásně vidět Bechyňský Duhový most. Stavba mostu byla zahájena na jaře v roce 1926 a celá stavba byla dokončena v létě 1928. Pro zajímavost: Na stavbě pracovalo 400 zaměstnanců, z toho 30 zedníků a betonářů, 56 tesařů, 17 zámečníků a kovářů, 14 montérů a strojníků. Neuvěřitelné.
Přes další vyhlídku jsme sestupovali až dolů k řece. Střídavě jsme mohli sledovat Lužnici, kostel, zámek, skály a ten kdo tam byl, jistě potvrdí, že to byla nádhera. Pohledy z výšky, z dálky připomínaly, jako když stojíte v koši, vyhlídkového letu balonem. Jak říkám, krása a ještě k tomu nádherná. Pak následoval docela prudký sešup, ale všichni jsme to zvládli. Přišli jsme do Zářečí. Tam na nás čekala socha Zářečské báby. Seděla a měla na klíně kohouta. Poblíž jsou Kamenná sloupková boží muka Panny Marie z roku 1660. Dnes se nachází na seznamu kulturních památek ČR. A aby toho nebylo málo, tak u řeky je pamětní deska, kde se natáčel film „Zlatí úhoři“. Jedna zajímavost za druhou.
A od řeky zase pomalu stoupáme nahoru k zámku a do města. Řeka se nám vzdaluje a opět pohledy z ptačí perspektivy. V dálce mezi stromy probleskuje Duhový most, dole řeka a tam v dálce se přes ní položila lávka, která spojuje lidi z jednoho břehu na druhý, skála, která se vysoko tyčí a zastiňuje výhled na červené střechy domů, let balonem pomalu končí.
Ještě jedna zatáčka a naše pohledy jsou upřeny na zámek a jeho opevnění. Řeka zmizela a jsme nahoře u zámku a v jeho parku. V parku jsou vystavena díla, sochy kontroverzních a provokativních plastik českého umělce Davida Černého. V parku jsou zase průhledy, kde se opět objevuje Lužnice a podhradí. Loučíme se s těmi krásami a jdeme objevovat další. Jsme na náměstí, kde si dáme zasloužený oběd a pivečko.
Bechyně je krásná, vždyť je to lázeňské město a proto sem Lída tak ráda jezdí. Lída se s námi podělila o všechna zákoutí a historii, kterou načetla a vytiskla právě pro nás. Všechno měla připravený a proto jí patří dík, že se o nás, tak postarala.
Tolik, tolik krásných zážitků jsme dneska měli a to všechno dokáže uspořádat pár lidí. Krásně prožitý den. Sám, sám nejsi nic, když se nemůžeš podělit o radost s druhými, opačně je potom radost dvojnásobně větší. Naše vycházky bychom si měli dát patentovat. Nic lepšího se nedá vymyslet. V jednoduchosti je síla, jak se říká. Nad vycházky není.
Ahoj Zdeněk
