Já nevím, jak vám, ale na mě pořád vyskakují četná naléhavá sdělení, ledva otevřu počítač. Většinou mě zanechávají ledově klidnými; kupříkladu Tajemství Lucie Vondráčkové právě odhaleno, jež spočívá v prakticky nulové ceně za kosmetiku, které prý rozhodně nebudeme věřit, nebo tvrzení, že mám Tělo plné parazitů, od nichž mi pomůže jedině superdrahý zázračný lék, případně nabádání ke koupi modré pilulky k zajištění erekce.
Jsou ovšem takové zprávy, jež mě zaujmou a následně zneklidní. Jednou z nich je článek o tom, na jakém boku bych měla spát.
Podle vědců prakticky z celého světa je jedinou možnou a zdravou polohou spánek na levém boku. Na LEVÉM boku! Ono to má svoje opodstatnění, když vezmeme v potaz naše vnitřnosti, to chápu i já. Články o spaní jsou doplněny kresbami, kterak spáči na pravém boku visí jeho chudák žaludek v luftu a žaludeční obsah je prakticky vzhůru nohama. Na rozdíl od žaludku spáče, spícího na boku levém. Ten má žaludek uložený pěkně v klídku včetně obsahu. Taky střeva jsou u spáče levobočka v cajku, spinkají si pěkně srovnané a trávení je jak má být. Kdyby jen to! I srdce preferuje levý bok!
A proč mě informace natolik zneklidnila, že jsem si ji přečetla hned několikrát a dohledala si i další články o spaní? Já totiž, milí spáči, spím na pravém (PRAVÉM!) boku! A to prakticky po celý život!
Můj žaludek, moje střeva i moje srdce celoživotně trpí! A to nemluvím o obsahu žaludku!
Je to už pár týdnů, co jsem se dozvěděla o tom, jak mám správně spát, a od té doby špatně spím. Každý večer, když uléhám do postele, jsem si vědoma fatálních následků spánku na pravém boku. Každý večer zkouším usnout na boku levém, a to tak usilovně, že mě rozbolí levé rameno a levá ruka. Po nekonečné době, kdy mě bolí všechno a já ne a ne usnout, otočím se na pravý bok… usnu… ale ty výčitky! Jak škodím svým nebohým vnitřnostem! Ve snu vidím, jak obsah mého zkoušeného žaludku hledá cestu ven, moje střívka nemůžou pořádně odpočívat, a já se budím uprostřed noci, abych se pokusila usnout na tom správném levém boku.
Zkusila jsem usnout i na zádech, ale to se nedá, pokud bydlíte s kocourem. Můj Finn totiž okamžitě využije situace, kdy ležím na zádech. Pokud náhodou spím, tak mě okamžitě vzbudí jeho váha, předení, přešlapování a případné olizování nosu. Můj žaludek protestuje a je celý šťastný, když může ležet aspoň na pravém boku bez kočičí zátěže, o utlačených plících nemluvíc.
A takhle je to se vším. Od té doby, co se svět kvůli internetu scvrkl do malé kuličky a my víme o všem všechno, i kdyby to bylo někde na druhé polokouli, máme neklidné spaní. Všeho moc škodí. Někdo si dá suchý únor, já uvažuji o bezinternetové zimě. Jenže informaci o správném spaní na levém boku mi to už z hlavy nevygumuje.
