Jednou jsem na „nátlak“ manžela vyjela sama, nebylo mu dobře. Nechtělo se mi samotné, bála jsem se, abych nezabloudila a stihla alespoň poslední spoj do Zdíkova.
„Vždyť tu nejsi poprvé, vždyť máš mapu, neboj se, bude krásný slunečný den...“
A tak jsem podlehla. Vyjela jsem po žluté značce vycházející od hotelu Churáňov, ovšem po delší vzdálenosti jsem narazila na zákazy vstupu, či vjezdu na „běžeckou trasu“. Probíhaly zde právě běžecké závody kolem Zadova. Pro mne to nebyla stopa, ale turistická cesta, ale přesto jsem si nedovolila po ní jet, byť v dohledu ani v doslechu nebyl žádný běžec. A já jsem udělala to nejhorší rozhodnutí ve svém životě! Nevrátila jsem se!
Pokračovala jsem podél cesty, jak to šlo, uhýbala jsem i trochu do křoví, až jsem úplně ztratila směr. Ocitla jsem se na krásném svahu s rozhozenými malebnými chalupami, pro běžkaře přímo paráda. Co dělat? Jen jet dolů, ale kam?
Na malebném náměstíčku jsem naštěstí potkala muže, kterého jsem překvapila otázkou. „Dobrý den, můžete mi říct, kde to jsem?“ K jeho udivenému pohledu jsem dodala, že jsem zabloudila. Sdělil mi, že jsem v Popelné a autobusové spojení je pouze do Kašperských Hor. „Ale jak se dostanu na Churáňov?“ ptám se zděšením v očích „To lehce zvládnete. Vystoupejte touhle strání podél lesa až narazíte na širokou cestu, dejte se doprava a po ní dojedete až na Churáňov. Hodně štěstí.“
S malou dušičkou jsem vyrazila. Sama v hustém lese, ticho, jen stromy tiše ševelily a začala se snášet slabá mlha! Bylo to v 90. letech minulého století – žádný mobil, žádný možný kontakt s možností požádat o pomoc!
Šla jsem, běžela jako o závod, co mi síly stačily, snad jsem se i bála nadechnout. Lehce se začalo stmívat a já netušila, zda z lesa vyjedu ještě za světla a v místě, kde najdu případně nějakou pomoc. Když jsem se ocitla na křižovatce, kterou jsem ráno projížděla, vydechla jsem úlevou a s přesvědčením, že již nikdy neudělám stejnou chybu. Nemám-li značku, vracím se!
Autobus jsem stihla a od manžela jsem se již do konce dovolené nehnula. A hlavně si nesu poučení pro celý život: Nikdy neriskuj, zvláště v zimní krajině a raději se vrať, i kdybys měla zbytek krásného dne strávit v hospodě!
