Četl jsem příběh o konfliktu studentky a starší ženy ve vozidle MHD. Ta paní neslušně, až arogantně se domáhala výhody a požadovala její místo k sezení, ačkoliv jiná místa byla volná. Studentka se podivila, proč zrovna její místo si tvrdě vymáhá, ale vysvětlení ani slůvko prosím nikdy nezaznělo. Studentka se nedala, se sympatiemi dalších cestujících a právem ji slušnými slovy patřičně naložila.
Vzpomínám si, jako mladík jsem po noční směně z provozních důvodů pokračoval ještě na ranní směně. Po 16 hodinách pilné práce na prioritě pak unaven došel k autobusu a postavil se do řady čekajících. Autobusy najížděly jeden za druhým a dle místního zvyku po obsazení míst k sedění se řada zastavila, ale kdo chtěl stát, tak předešel a nastoupil. Pak přijel další autobus a proces se opakoval.
Odhadl jsem, že ve třetím autobuse se určitě posadím. Poté nastoupili ti spěchající a nakonec nějaký muž. Táhlo z něj pivo a hned se do mě začal navážet.
Uvolnil bych mu svoje místo, ale ta arogance a pivní výpary mě pobouřily. Tak jsem se zeptal řidiče, zda stále platí vyloučení podnapilých osob z přepravy. Zareagoval, zastavil a dva vedle stojící pomohli opilci s bezpečným vystoupením.
Dnes, jako seniorovi mi občas někdo přenechá své místo, ale nikdy se nestavím tak, abych někomu naznačoval, že on by měl vstát. Co když zrovna ten to sedadlo potřebuje více než já.
