Zemřel mi manžel, se kterým jsme prožili 58 let ve šťastném manželství. Na pohřeb přišel náš kamarád, s nímž manžel kdysi pracoval a se kterým jsme se občas navštěvovali poté, co jsme se přestěhovali na vesnici, když jsme oba odešli do důchodu. Shodou okolností měl velmi nemocnou manželku, která během dvou měsíců také zemřela.
Bylo to hrozné. Oba jsme přišli o své lásky. A byly to shodou okolností naše první lásky. Měli jsme prostě štěstí na partnery. A tak se stalo, že po delší době přišel na zdvořilostní návštěvu a oba jsme zavzpomínali na ty naše partnery. A pak se stavoval čím dál častěji, a dnes můžu říct, že jsem potkala další lásku svého života a jsem šťastná a zamilovaná. A to i přesto, že je nám už 75 let. A nestydím se za to.
Sice spolu nebydlíme, ale třeba procházky po horách jsou moc krásné, poznávám to, co jsem dosud nezažila. Moje rodina to ví a souhlasí se mnou, ale bohužel jeho rodina asi nic netuší. Přece jen jim odešla maminka a babička, na které byli dost závislí hlavně vnoučci. A to bych nechtěla nějak narušovat. Chce to čas. Ale náš čas letí a chceme si jej ještě užít.
Tak to je můj příběh a chtěla bych tím jen říct, že láska opravdu může rozkést v každém věku.
