Zní to romanticky. Někdo vypráví, jak se seznámil se svým protějškem a ihned věděl, že jde o pravou velkou lásku, přičemž ostatní mu naslouchají a jsou smutní, že nic tak výjimečného nezažili.
„Moje kamarádka tvrdí, že setkání s jejím partnerem bylo něco jako by udeřil blesk. Potkali se na výletě v Beskydech, ona byla s kamarádkami, on s partou přátel. Prý do sebe vrazili u okénka bufetu a ona ho pobryndala pivem. Zní to jak z pitomého romantického filmu. Trochu ji nevěřím, trochu jí závidím,“ říká osmapadesátiletá Monika, která už několik let zkouší najít partnera na seznamkách. „Měla jsem snad dvacetkrát rande, ale ani jednou to láska na první pohled nebyla. Nevím, zda mám na ni věřit nebo se s muži dál scházet, i když to na první pohled vůbec nezajiskřilo. Vlastně mě to už přestává bavit a smiřuju se s tím, že na mě už nikdo nikde nečeká,“ tvrdí.
Jenže psychologové i vědci, kteří se tématem láska zabývají, se přiklánějí k variantě, že seznamování je více než zásah bleskem pořádná, pomalá a systematická práce.
Psycholog Florian Zsok se zaměřil na takzvaná rychlá rande, která jsou nyní velmi populární. Spočívají v tom, že se cizí lidé sejdou v kavárně, mají každý určitý krátký čas na to, aby se navzájem seznámili a pokud si někteří jsou extrémně sympatičtí pak si domluví schůzku. Psycholog taková setkání organizoval a pak mu lidé popisovali své pocity, jaké měli u jednotlivých osob. Bylo jich čtyři sta a z nich třicet dva tvrdilo, že pocítili lásku na první pohled. „Jenže není to příliš velké slovo? Jde spíše o to, že u některých osob cítíme určitou přitažlivost, které se říká chemie a díky ní o nich chceme vědět více. Ale o lásce je možné mluvit, až když se lidé poznají více, když k sobě mají důvěru,“ uvedl psycholog v komentáři ke své studii v časopisu Personal Relationships.
Představy o lásce na první pohled některé lidi mohou připravit o seznámení se zajímavými protějšky.
„Nezajiskřilo to, tak jsme se s ním vícekrát nesešla.“
„Nebyla typ, který by mě na první pohled zaujal, i když se mi s ní dobře povídalo. Ale vícekrát jsem se jí neozval, prostě jsem necítil chemii.“
„Byl to sympaťák, dobře jsme si pokecali, ale nebyla to láska na první pohled.“
Tak lidé často hodnotí své pokusy o seznámení.
Nejčastěji tak končí ty, které probíhají přes seznamky. Provází je rozčarování, nejistota, zklamání. Většinou si totiž ti, kteří se do této formy seznamování pustí, myslí, že při setkání pocítí to, čemu se říká láska na první pohled.
„Seznamování je z definice nepříjemná zkušenost a pokud je to hledání přes seznamku, tak je třeba počítat s tím, že si s většinou lidí nebudeme rozumět. Jsou na ni lidé z různých prostředí, sociálních bublin a vždy trvá dlouho, než mezi nimi najdeme pár těch, se kterými si rozumíme,“ říká socioložka Markéta Šetinová, která se zabývá zkoumáním vztahů. Říká, že hledání partnera přes seznamku je hledání jehly v kupce sena, ale zároveň je dobré mít na paměti, že kvalita vztahu je pak buď dobrá nebo špatná, ale vliv na to nemá, kde a jak jsme se seznámili.
Takže skutečně hodnotný vztah může vzniknout úplně stejně u muže a ženy, kteří do sebe vrazili na ulici a měli pocit, že udeřil blesk, jako u muže a ženy, kteří se poznali na akci pro nezadané, zpočátku si jeden druhého moc nevšímali, ale nakonec zjistili, že se jim spolu dobře povídá, tak se začali scházet.
Láska na první pohled je víceméně iluze. To je závěr studie amerických psychologů Eli Finkela a Paula Eastwicka, kteří také zkoušeli rychlá rande. „Byl jsem překvapen, jak rychle jsem si dělal úsudky o lidech, se kterými jsem se tam během krátké doby setkal,“ uvedl Paul Eastwick pro časopis Nature. S lidmi z akce se pak setkávali, vyptávali se jich na vývoj vztahů. Závěr? Ti, kteří tvrdili, že na rychlém rande poznali lásku na první pohled, po čase byli opět sami. Láska na první pohled nakonec nebyla láska.
„Nechci být sama, ale zároveň si nedovedu představit, že bych si pustila do života muže jen proto, abych sama nebyla. Je mi jasné, že v mém věku už nepůjde o vášeň, ale pořád očekávám, že mě ten muž bude přitahovat, že mi bude vonět, že se budu cítit aspoň trochu rozechvělá, když ho uvidím. Bez toho to přece nemá smysl, to pak není láska. Mám kamarády, přátele, ale od muže, který mi má být partnerem, pořád očekávám více než jen to, že si budeme sympatičtí a že si budeme mít o čem pokecat,“ říká jednašedesátiletá Irena. Její kamarádka jí oponuje: „Jsi naivní, lásku na první pohled, při které se rozklepeš jako puberťačka, už v našem věku zažít nemůžeme, my bychom měly hledat hlavně přátelství, klid, oporu.“
Rozdílné názory těchto dvou žen jsou asi nejlepším vyjádřením neshod, které výraz láska na první pohled vzbuzuje. Vždy v ní bude velká část lidí věřit a vždy bude velká část lidí tvrdit, že neexistuje.
