Nevím, jak komu, ale mně dělají moje brýle naschvály, snad již od těch dob, kdy jsem je začala nosit. A to jsem se snažila jít s módou a mít různé obroučky, aby se mi hodily k šatům, vlasům, praktickým účelům, atd. Pak jsem šla na operaci šedého zákalu, připlatila za čočky a prý nebudu muset nosit brýle ani na dálku, ani na blízko.
Kdyby byla každá operace tak snadná, jako operace šedého zákalu, tak by nám hned bylo na světě líp. Zákrok proveden před několika roky, nemohla jsem si stěžovat, na dálku brýle opravdu nepotřebuji a na blízko na čtení a malá písmenka ano, to si je musím nasadit. Zajímavé je, že za slunečního dne venku vidím na písmenka velice dobře, to brýle nepotřebuji. Také se mi jednou udělal druhotný šedý zákal, byl odstraněn a zase vše dobré.
Ale to není to nejdůležitějsí, o čem chci psát, chci si jen postěžovat na brýle, které se mi záhadným způsobem ztrácejí. A když je přestanu hledat, najednou se zase objeví. Podotýkám, že mám jedny u pc, jedny v kuchyni, jedny na nočním stolku a jedny se snažím nosit s sebou na nákupy. A když zrovna při určité příležitosti je chci použít, nejsou. Nejsou a nechápu, proč k tomu dochází. Pouze ty, co mají jen jednu nožičku a které nepochopitelně uschovávám, jsou k dispozici, v šuplíku mého nočního stolku.
Ale teď už přetekl pohár mé trpělivosti. Zase nebyly. Ty potměšilé brýle. Dávám si je střídavě na čelo, zase na oči, když pikýruji sazeničky, nebo něco jiného titěrného. Zjistila jsem, že je zase nemám k dispozici. Lezla jsem mezi záhonky, ve skleníku, prolezla špajz, koupelnu, ledničku, terasu a co já vím, co všechno, ostražitě jsem prohlédla každé zákoutí, ale brýle nebyly. Pouze nějaké zapomenuté motyčky apod. Tak jsem si opět jedny brýle do foroty koupila. Podotýkám, že ty levné, jinak bych se nedoplatila. Šla jsem včera připravit večerní krmení pro Mystynku, nabrala z pytle nádobkou granule, něco nezvykle zachrastilo a ejhle. Zase jeden potměšilý zázrak. Brýle si hověly v psích granulích. Ještěže ne ve psích... víte co. Ale je to dobré, zase mám jedny okuláry navíc.
Přemýšlím, když se psi učí na různé pachy a vystopují něco ztraceného či zakázaného, co kdybych Mystynku naučila najít moje brýle? Jenže čím je natřít, aby moje prošedivělé spánky nepáchly na dálku. Tak raději ne. Co si nenajdu, to nemám. A to vám raději nevyprávím, jak jsem hledala můj prstýnek. Snad až příště.
PS: Prosím o prominutí poněkud infantilních obrázků, ale sranda muší bejt, no ne?
