Se sestrou srovnáváme staré fotografie, výpisky z knih, poznámky. Třídíme, vyhazujeme, co se nám zdá již zbytečné a opravdu jen to nejmilejší si ještě ponecháváme. A tak jsem při třídění fotek narazila na fotku starou přes dvacet let, kde jsme spolu se sestrou na dovolené na Mallorce. Tedy vlastně, když odlétáme z Mallorky.
Při úklidu jsem našla svůj literární deník. Musím se posunout ještě o dalších dvacet let nazpátek, do mládí, do let studií. Ráda jsem četla životopisy slavných lidí. Tenkrát se mi zalíbila kniha André Maurois: Lélia neboli Život George Sandové. Hltala jsem příběh o životě Sandové, o jejích vztazích s Müssetem, Chopinem a mnoha dalšími. Vypsala jsem si z této knihy pár citátů: S vírou je to jako s láskou. Člověk ji najde v okamžiku, kdy to nejméně očekává.
A teď se vrátím k Mallorce. Bylo nám něco přes čtyřicet, dcera i synovec končili vysokou školu a my jsme si řekly, že si po letech, kdy jsme se samy staraly o děti, zasloužíme hezkou dovolenou. A odměnily jsme se zájezdem od Fischera na Mallorku.
V týdenním pobytu byl zahrnut výlet do Valdemossy. Návštěva kláštera. Když jsme procházely místnostmi kláštera, zastavila jsem se v jednom pokoji. Jelikož zde nebyl průvodce, pročítala jsem cedule v angličtině a popis místnosti jsem překládala. Zde pobývala George Sandová se Chopinem. Zatajil se mi dech. V paměti se mi vybavila kniha Lélia. Tak teď stojím v pokoji, kde Aurora (George Sand) pobývala se Chopinem. Kde ji lidé nepřijali, kde Chopin trpěl zhoršující se tuberkulózou, neboť při pobytu nastaly deště a vlhké počasí skladateli neprospělo. Kapky deště bez přestání dopadávaly na okenní parapet a onen pobyt Chopina inspiroval k napsání preludií.
Po mnoha letech jsem si koupila Chopinovy skladby pro klavír a náhodou mezi nimi bylo preludium, opus č. 28, Rain drop. V mysli se mi vybavila kniha i můj pobyt na Mallorce.
Všechno se nějak dává dohromady, vzpomínky se poskládaly, vše se uzavírá. Svůj článek bych ráda ukončila tak, jak jsem kdysi ukončila své poznámky z knihy Lélia neboli život George Sandové, a to slovy G. Sandové.
Člověk je šťastný, sám, když ví, jak na to – mít prosté záliby, jistou odvahu, schopnost jistého odříkání, lásku k práci a především dobré svědomí. Štěstí tedy není chiméra, tím si jsem nyní jista, když užíváme zkušenosti a přemýšlení, dosáhneme u sebe mnoho, dokonce si člověk vůlí a trpělivostí obnoví zdraví… Žijme tedy život jaký je, nebuďme nevděční.
