Bývalá newyorská taxikářka Iva Pekárková, žena se svéráznými názory a dobrodružnou minulostí, se nebojí snad vůbec ničeho. Výrazná česká spisovatelka, která v pátek slaví padesátiny, do svých velmi otevřených, silně erotických a syrově psaných knih dávkuje divoké zážitky z New Yorku, Londýna i Asie.
Hrdinové z okraje společnosti
Tématy této „ženy z Bronxu“ se postupně staly normalizační tuzemsko 80. let (Péra a perutě), příběhy východoevropských a asijských běženců (Kulatý svět) či multikulturní džungle New Yorku (Dej mi ty prachy). A později se přidaly i exotičtější krajiny.
Své postavy obyčejných lidí a žánrových figurek z okraje společnosti líčí lidovým a lehce cynickým stylem. Stírá rozdíl mezi takzvaným mužským a ženským způsobem psaní a sama v souladu s tím o sobě tvrdí, že je „podobojí“.
O Pekárkové kolovaly dohady, nakolik jsou její díla autobiografická. „Vždycky ta kniha vychází z něčeho, co jsem si prožila, ale většina mých hrdinů má mnohem zajímavější život než já,“ říká k tomu autorka.
Odcizení v táboře pro emigranty
Do světa se vydala v polovině 80. let krátce před ukončením studií mikrobiologie a virologie na Karlově univerzitě: „Nejlíp se píše ze zoufalství. Toho ve mně bylo nejvíc, když jsem ještě žila v bolševickém státě a měla pocit, že se v životě nic neděje.“
Téměř roční pobyt v táboře pro emigranty v rakouském Traiskirchenu je obsahem její druhé prózy Kulatý svět z roku 1993. Podle Pekárkové je hlavní náplní života uprchlíků sex: „Padá tam na vás pocit odcizení, kdy všechno je tak nějak úplně jedno, minulost je jaksi pryč a budoucnost je naprosto nejistá.“
Realitu běžného života v New Yorku poznala zblízka v profesích, jimiž prošla. Deset let se živila vedle nočního taxikaření také jako barmanka a pečovatelka o schizofreniky v Bronxu: „Anonymita je tam strašně příjemná a ta betonová džungle se mi líbila.“
Svět ji hrozně baví!
Psaní ji lákalo už od dětství a prvotinu Péra a perutě poslala poštou Josefu Škvoreckému do jeho torontského nakladatelství Sixty Eight Publishers. Kniha pak vyšla v říjnu 1989 a jen v USA se jí prodalo na 12 tisíc výtisků.
Do toho si střihla půl roku v Thajsku v letech 1988 a 1989: „Chtěla jsem porovnat životní podmínky a reakce tamních emigrantů s tím, co jsem poznala v Evropě nebo v Americe." Výsledek? Další kniha Třicet dva chwanů.
Projela Indii, Turecko, pobývala v Nigérii a psala o tom cestopisné knížky: „Mě svět hrozně baví! Přijet do naprosto neznámé země, zjišťovat o ní všechny věci, seznamovat se s ní...“
Zpátky do Česka. A pak Londýn
K návratu do Česka po dvanácti letech exilu ji v roce 1997 vedla mimo jiné pohodlnější možnost živit se překládáním. Provdala se tu za amerického novináře Raymonda Johnstona a zkusila si novinařinu v MF Dnes: „Je to jiná profese než psaní knih, v novinách se pracuje strašně rychle.“
Od roku 2005 žije trvale v Londýně, kde dalším taxikařením čerpá inspiraci pro své příběhy. Soubor povídek shrnutých pod titul Láska v Londýně stejně jako předcházející Láska v New Yorku (2006) zachycuje koktejl ras, náboženství, kultur...
V silně erotickém příběhu Sloni v soumraku (2009) rozvinula Pekárková osobní zkušenost senegalského pasažéra. Vyšel v nakladatelství Millennium Publishing, stejně jako další tři tituly Pekárkové Jaxi taksikařím (2009), Málo černý Varlata (2010) a Džungle, tygři, jinovatka (2011).
