Můj seniorský den: Jsem závislá?

I když jsem chtěla psát na docela jiné téma, dnešní ráno můj názor změnilo. Tedy, ne seniorský den, ale spíše seniorské ráno je tématem mého dnešního zamyšlení.

Před týdnem nám na hlavní dveře přilepili oznámení o vypnutí el. proudu v určený den od 8-13 hodin. To je v pohodě, stejně jdu na stánek, tak mě to nijak neomezuje a nějaké opravy nebo revize se udělat musí. Pomyslela jsem si a pustila to z hlavy i přesto, že jsem oznámení viděla každý den. Nepotřebuji vědět co je za den, kterého je, na stánku mám na zdi kalendář a tam si škrtám dny.

Dnes ráno mě jako každý den vzbudilo zvonění budíku. Mám hodinu a půl, než budu odcházet na stánek Zmrzliny. Vše mám vypočítané a nic mě nemůže překvapit, aspoň jsem si to myslela, vše v klidu stíhám. Protáhla jsem se, procvičila celé tělo a šla na ranní hygienu. Na WC nepotřebuji svítit, ale přecházím do koupelny a cvakám po vypínači. Co se děje, že by všechny bodovky najednou vypověděly nebo se mi pokazil vypínač? A najednou mi to došlo. Sakra, dnes nejde elektřina! No nic, ještě že jsem doma sama, hygienu jsem zvládla v šeru při otevřených dveřích, oblékla jsem se, a protože jsem si po večerním vyprání košil do stánku potřebovala vyžehlit košile, šla jsem se do toho pustit. Aspoň jednu na dnešek, zbytek vyžehlím večer, myslím si. Ale ouha, stačilo vzít do ruky žehličku a došlo mi, že nevyžehlím ani tu jednu košili. Ještě že mám rychlostní sprejovou žehličku. Rozložila jsem krásně košili, postříkala sprejem a než to doschne, připravím si snídani. Ouha na druhou. Snídaně bez ranní kávy? Nemožné. No nic, nabalila jsem si snídani do tašky s tím, že si kávu uvařím ve stánku. Mám tam rychlovarnou konvici i kávu.

Když jsem vše nachystala, zase zafungovaly mozkové závity. Vždyť si mohu vodu na kávu uvařit na plynovém sporáku. Opět jsem vše vyndala z tašky a připravila jsem se na ranní snídaňový rituál. Kávička nachystána, ještě, že teče voda a už zapínám sporák. Jenže, co byste řekli? Plyn syčí, ale nic se neděje. No jasně, nejde elektřina tak nepřeskočí ani jiskra. Jsem nekuřák a sirky jako naschvál nevím, kde mám, protože je vůbec nepoužívám, ale mám je, přece jenom, co kdyby. Tak jsem zase zalovila v paměti. Vždyť mám zapalovač na zapálení svíček. Sláva, kávička přece jen bude. Počítač je nabitý, a tak mohu mrknout na stránky ička, i když nestíhám psát, tak aspoň vždy rychle prolétnu, co stihnu, napíši zprávu na FB na Zmrzlinové stránky, jakou mám dnes Zmrzlinu a přivítám nové členy, a nakonec v rychlosti projedu maily. Ještě jsem potřebovala vytisknout fotky s Dorotkou a tak než sednu k počítači, vracím se k tiskárně. Sakra, zakleji, zase ten proud. Vracím se teda opět k počítači a snídani. Počítač naběhne velice rychle a já klikám na ikonu internetu. Zase špatně, na počítači se mi objeví hlášení „Nejste připojeni k internetu“. Chystám se zvednout a prozkoumat veškeré zapojení, když v tom se mi v hlavě rozsvítí. Ještě že na rozsvícení v hlavě nepotřebuji elektřinu. Sakra, zase ten proud. No, aspoň, že jsem v klidu posnídala u ranní kávičky. Složila jsem si košili, která byla jako bych ji vyžehlila, a rozhodla se jít do práce dřív. Aspoň si zajdu nakoupit ráno a nemusím večer. S klidem, že ve stánku světlo bude, protože jsme napojeni na Kaufland odcházím. V mobilu sice data mám, takže budu aspoň číst, pokud bude čas, ale při psaní mám hodně překlepů, a tak to psaní nechám na večer. Zamknu dveře a odcházím. Zjišťuji, že výtah nejede. Nevím, proč se vůbec divím, a tak jdu po schodech pěšky. No sláva, dolů se jde dobře, nahoru by to bylo náročnější. Po dvanácti hodinové směně včetně čistění, bych se do 6. patra asi plazila po schodech. A tak mám štěstí, že večer pojedu výtahem. Ale i přes tyto překážky mi dnešní ráno náladu nepokazilo…

Myslela jsem si, že v mých 70ti létech si tuto otázku nepoložím. Ale jsem opravdu závislá?

A hlavně na čem, na internetu, ičku, FB, dobré kávičce nebo elektřině?

Přeji vám neřešte prkotiny, vždyť den je tak krásný…