Abych pravdu řekla, já na nějaké oslavy nejsem zvyklá. Nic takového si z dětství nepamatuji, ale člověk si, jak jde život, zvykne i na oslavy. Na jednu takovou z mnoha jiných, jsme byli pozváni. Konala se v sobotu 15.6. letošního roku, tentokrát slavila narozeniny Natálka, maminka Pavla, přítele naší dcery. Takové pozvání se neodmítá, a tak jsme se v sobotu odpoledne vypravili do Kopist. Jako vždy se sešlo více lidí. Už jsme u nich párkrát na oslavě byli a vždycky je veselo, stoly se prohýbají pod všelijakými dobrotami a o dobré pití také není nouze. Děti si vždycky najdou hry pro sebe, pejsci běhají mezi námi a loudí něco dobrého. Rodina do naší země přišla před mnoha lety z Ukrajiny, vlastně k nim mám docela blízko. Moje babička a maminka totiž pocházely ze stejné země jako oni, takže ve mně koluje trochu jejich krve. Navíc moje jméno Naděžda taky něco říká.
A proč tohle píšu? Možná proto, že dnešní doba není taková, jakou bychom asi chtěli. Stačí si otevřít rádio. Našim dětem budoucnost vůbec nezávidím, na růžích rozhodně ustláno mít nebudou. Nikomu neradím, jak se má chovat, to si každý musí určit sám. Dost kázání. Fotky jsou jen příroda kolem nás, něco je foceno za jízdy, něco z procházky v Kopistech. Přeji hezké prožití léta všem hodným lidem.
