Tak originální, vtipné a hravé svatební oznámení, jaké si vymyslela dcera mojí nejlepší kamarádky, jsem ještě neviděla. Naprosto mě nadchlo. Nejvíc ze všeho mě dostal citát, který si snoubenci vybrali jako motto: „Problém je v tom, že hledáme někoho, s kým zestárneme, zatímco tajemství je najít někoho, s kým zůstaneme dítětem.“ Charles Bukowski.
Originální však nebylo jen svatební oznámení, ale i samotný obřad. Snoubenci totiž maminku herečku požádali, aby je oddala ona... Pod širým nebem v jabloňovém sadu. Netušila jsem, že je něco takového možné, ale za určitých podmínek ano. Na svatbu jsem sice pozvaná byla, ale přítomna jsem být nemohla, a tudíž jsem nebyla povinována ani žádným svatebním darem. Jenomže Barunku znám od narození, a pouhý týden po svatbě jsem do Brna jet musela. Jednak za svojí maminkou jako obvykle, ale díky společnému vystoupení i za matkou nevěsty, která byla plná dojmů a zážitků až k prasknutí.
Uvědomila jsem si, že aspoň nějakou maličkost novomanželům by to chtělo. Jenom nějakou vtipnou blbůstku v duchu jejich svatebního oznámení. Znám jejich smysl pro humor, takže jsem chtěla přispět něčím, co by je pobavilo. Ale co by to jen mohlo být??
Den před odjezdem jsem tedy vyrazila do Brandýsa na obhlídku. Jelikož Barunka s Radkem tvoří opravdu po všech stránkách téměř dokonalý pár, upoutalo mě docela vkusné dárkové balení dvou malých plecháčků – černého a bílého, s nápisem Dokonalá paní a Dokonalý pán. Ale chtělo by to ještě něco k tomu. A protože jsem si trvala na přímé souvislosti s oním citátem Charlese Bukowského, rozklikla jsem pak doma pro inspiraci heslo “zůstat dítětem”. Vyhrnula se na mě spousta odkazů. Psychologické rady, odborné články, knížky pro mateřské školy či stolní hry. A najednou… Jo! Mám to! Přesně tohle jsem hledala. Nic výstižnějšího neexistuje. Do těch hrníčků se totiž naprosto v dokonalém stylu hodí čaj s názvem „Štěstí je zůstat dítětem.“ A navíc ještě když jsou oba novomanželé vyznavači dobrého čaje…
Posedlá euforií z vlastního nápadu jsem okamžitě zavolala do obou pražských prodejen vyhlášené značky Sonnentor. Bohužel. V limitované edici čajů „Štěstí je…“ mi nabízeli všechny ostatní, jenom ten jeden jediný se prý už přestal dodávat. Kurňa. Ale já ho chci za každou cenu. Ještě to tedy nevzdávám a dál surfuju po internetu. Krabička vzácného čaje ani ne za stovku na mě jukla ještě z několika dalších obchůdků, lékáren a e-shopů po celé republice. Obvolala jsem je všechny. V mobilu jsem měla během odpoledne čtrnáct vytočených čísel… Naději mi dala prodejna zdravé výživy v Kamýku nad Vltavou. Za hodinu mi však volali zpátky, že je to moc mrzí, ale že už nenašli ani jediný balíček.
A pak…konečně! Nejspíš úplně poslední exemplář v české kotlině mi potvrdila slečna v jednom jihlavském cvičícím centru. Je to jasné, do Brna to zítra vezmu přes Jihlavu!
Na druhý den jsem se nemohla dočkat, až sjedu z dálnice. Nenápadný obchůdek, zastrčený v úzké Věžní ulici, jsem hledala google mapou a pajdala k němu s mobilem v ruce přes velké náměstí. Našla jsem, zakoupila, zvítězila… A co nejsvižněji opět pajdala k zaparkovanému autu, šťastná jako blecha. Cesta z rozkopané Jihlavy oklikou zpátky na dálnici mi sice trvala skoro hodinu, ale mise byla splněna. Novomanželé můj svatební dar velmi ocenili, radost byla veliká. A já věřím, že jejich láska a dárek ode mě jim umožní po celý život zůstat dětmi.
Určitě minimálně než budou mít svoje…
Hezké vztahy ve všech etapách partnerského soužití vám přeje
HŠ
