Návštěva Senátu

Jan Werich měl kdysi říci: Válka s lidskou blbostí se nedá vyhrát, ale nesmí se vzdát, protože by pak blbost zaplavila svět.

Senát je tu od roku 1996 a říká se mu pojistka demokracie Bez souhlasu Senátu nelze změnit Ústavu. Senát opravuje chyby navrhovaných zákonů, Senát nemůže být rozpuštěn na rozdíl od Poslanecké sněmovny. Pokud by vznikla politická nestabilita, dál pokračuje ve své činnosti a může vykonávat určitá opatření.

Naše obec prostřednictvím starostky dostala pozvánku na návštěvu Senátu. Pozval nás senátor pan Hynek Hanza z Teplic. Poznat prostředí Senátu, kdo by odmítl. Autobus nás vysadil poblíž Senátu a my prošli bránou Valdštejnské zahrady dovnitř. Tam jsme se prošli bezpečnostním rámem a ujala se nás průvodkyně, která nám povídala o historii Valdštejnského paláce.

Valdštejnský palác nechal vystavět jako své reprezentační sídlo Albrecht z Valdštejna v letech 1623-1630. Pod vedením italských umělců vznikl jedinečný raně barokní palácový komplex se čtyřmi nádvořími, řadou reprezentativních i obytných místností, kaplí, monumentální salou terrenou, či rozměrnou konírnou – právě v té dnešní Senát zasedá. V držení rodu Valdštejnů byl palác nepřetržitě do roku 1945, kdy se stal majetkem státu, do roku 1993 sloužil ministerstvu kultury a v roce 1996 se po té stal sídlem Senátu. Valdštejnská zahrada vznikla ve stejném časovém období. Bohužel, tu jsme viděli jen letmo, protože nebyl časový prostor k větší prohlídce.

Pak už jsme se odebrali do prostor Senátu a usedli jsme do senátních lavic. Přišel nás též pozdravit předseda Senátu pan Vystrčil a samozřejmě náš hostitel pan Hynek Hanza. S ním jsme prožili zajímavou debatu, o otázky a odpovědi nebyla nouze. Nejvíce nás zaujala přítomnost. Zastrčíte kartičku v lavici a pak si odejdete, třeba na jak dlouho chcete a ono to funguje, jako že jste fyzicky přítomen i když nejste. A při hlasování ti nepřítomní vyzní, že se zdrželi hlasování. Dobrý ne? Představovala jsem si píchačky někde v práci, zastrčit, vzdálit se a jako, že pracuji. Ale abych nemluvila negativně. Pan Hanza vysvětlil, že i když nejsou fyzicky přítomni, tak pracují, jednají někde jinde. Poté jsme byli pozváni do senátorské jídelny, dostali jsme chlebíčky, džusy a kávu. Myslím že to bylo velmi vydařené setkání, pan Hynek Hanza určitě Teplicím a okolním obcím v Senátu ostudu nedělá. I když já osobně Senát nemusím, ale když už tady jednou je, tak ať jsou v něm poctiví lidé a kontrolují řádně práci Poslanecké sněmovny. A navíc je nerozpustitelný...

Tolik tedy z návštěvy Senátu. Ještě jsme několik hodin do odjezdu autobusu využili k návštěvě Staroměstského náměstí, Karlova mostu a okolí. Karlův most byl přeplněný, asi jako obvykle. Prošli jsme Staromák a každý hledal nějaký ten stín a něco studeného k pití. Naše parta čtyř děvčat v nejlepším věku našla místo naproti kostelu sv.Mikuláše, pěkně ve stínu a daly jsme si vychlazené velké řezané pivo. Nejsem pivař, ale moc mi chutnalo. Bylo příjemně nahořklé, na rozdíl od ceny. Inu, jak se říká: V Praze je blaze, ale draze. A k večeru jsme se vydaly na cestu k hlavnímu nádraží, kde byl odjezd našeho autobusu.Tak jsme se hezky prošly, došly na nádraží a měly jsme se dostat na druhou stranu. A teď příběh venkovanů. Nenašly jsme podchod na druhou stranu a čas se chýlil k odjezdu. Došlo na má slova, abychom vyšlapaly schody a bude vyřešeno, protože tak jsme vždycky chodily. Ještě teď jsem pobavená, jak jsme hledaly podchod na druhou stranu. A prý je to tak jednoduché. No příště vyzkoušíme a najdeme ho. Naše čtyřka se chystá v brzké době do Botanické zahrady a také se chceme podívat na tu gorilí holčičku.

Jo a také jsem dostala brožurku od Hynka Hanzy, jmenuje se: Věčný boj s blbostí. A je to dobré čtení, určitě poplatné v každé době a na někoho pasuje, jako ulité. A dokonce si myslím, že na nás všechny se pasuje, máme se pořád co učit. Bránit se blbosti chytrým humorem, lze téměř vždy a za každých okolností. A protože židovské anekdoty jsou považovány za nejvtipnější a nejchytřejší, vybrala jsem jednu na konec.

Vyprávěl v kavárně obchodní cestující Kohn svému známému Roubíčkovi: Tak si představ, co se mi stalo na poslední obchodní cestě. Byl jsme na večeři v místní restauraci a tam jsem se seznámil s farářem. Byl to takovej sebevědomej, zajímavej a hovornej člověk, kterej se vsadil, že když za ním přijdu na hodinku na faru, přemluví mě, abych se dal pokřtít. A jak to dopadlo? Prodal jsem mu tucet dámských nočních košil.

Přeji vám hezké léto s dobrou náladou a vychlazeným dobrým pitím.

Návštěva Senátu

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více