Chvála úplně obyčejného člověka

Obyčejnému člověku budiž věčná sláva. Takový anonymní člověk to obvykle nemá v životě lehké. Sice vytváří, ať už rukama, či hlavou, většinu potřebných hodnot, které společnost potřebuje ke svému růstu, ale nedostává se mu, většinou, adekvátní protihodnoty.

Nelze to pochopitelně zobecňovat. A také nelze všechny elity, jak politické, tak i podnikatelské, házet do jednoho ošklivého pytle. Stojí, obecně, za vývojem společnosti, což je nezpochybnitelné. Jej jen otázkou, kam ten vývoj směřuje.

Historické zkušenosti hovoří jasně. Ať už to byly elity církevní či feudální, vždy preferovaly své zájmy, své zisky, na úkor onoho obyčejného člověka, který jim ten zisk pomáhal vytvářet.

K realizaci všech záměrů, jak politických, tak i hospodářských, které směřovaly k vytváření určitých hodnot, byly, jednoduše řečeno, vždy třeba dvě zásadní skutečnosti. A sice vůdčí hlava a pak ruce, které případný záměr vůdčí hlavy realizovaly. Otázkou však je, jak byl a jak stále je výsledný produkt této spolupráce rozdělován. Ona hlava bývala a stále je direktivní a vždy dává přednost svým zájmům, svému zisku, na kterém se valnou měrou podílí právě ten obyčejný, anonymní člověk.

S postupem času se na scéně objevuje všeobjímající termín – demokracie, jako pokročilý způsob řízení společnosti. Tento pojem však není vůbec přesný. Demokracie se zrodila ve starověkém Řecku, ale ani tam nenabízela stejné podmínky pro všechny. K realizaci všech, tzv. demokratických, principů a ideálů jsou opět třeba již zmíněné dvě okolnosti. Jednak hlava, která určuje, a pak opět ten obyčejný člověk, který realizuje.

Demokracie je, obyčejně, forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. V žádném případě to ale není vláda lidu. O tom se dá s úspěchem pochybovat. Dnes je to opět vláda elit. Ať už jsou jakéhokoli názoru a jakékoli ideologie. V popředí voleb je vždy boj o moc, boj o pozice ve společnosti a o prosazení svých zájmů. Jak politických, tak i ekonomických. Ten obyčejný člověk bývá zpravidla v pozadí.

Společnost se od nepaměti, tedy přesněji řečeno, od vzniku samostatných státních útvarů, někdy už v desátém tisíciletí před letopočtem, řídila vždy nějakou ideologií, nějakou myšlenkou. Byla to nejen ideologie náboženská, ale hlavně boj o lepší území, boj o nadvládu nad ostatním světem, o zlepšení životních podmínek obecně.

V průběhu historie se postupně vytvořila i vrstva inteligence, která hodnotí, chválí či kritizuje stav společnosti a vytváří jakousi nadhodnotu. Je to důležitý a potřebný prvek moderní doby. Stojí někde mezi třídou elit a tím obyčejným člověkem. Vývoj však ukázal, že ani tato skupina inteligence není zcela nestranná. Většinou záleží na tom, která část elit ji financuje.

Závěr této úvahy tedy není příliš optimistický. Taková je ale současná realita. Obyčejný, anonymní člověk to v ní nemá vůbec jednoduché. Je postaven před existenci nejrůznějších pravd a většinou není schopen identifikovat tu pravdu skutečně správnou. Pokud taková pravda vůbec existuje. Ale ať už bude společnost jakákoli, jakéhokoli zaměření, vždy bude ten anonymní, obyčejný člověk tvůrcem těch potřebných hodnot pro život. Budiž mu proto za vše chvála!