Večer po sprchování se zkouknu v zrcadle a říkám si, že bych potřebovala nějaké to kilo zhubnout. Zítra začnu. Ráno se probudím, hlad jak vlčák, a vzpomenu si na názor, že snídaně je základ dne a měla by být vydatná. Tak si dopřeju podle chuti s tím, že oběd bude lehký – brambor, spousta zeleniny, grilovaný plátek kuřecího. Polívku vynechám.
V 11 přijde maminka – hele, uvařila jsem guláš s knedlíky, je toho nějak moc, to bych sama nesnědla…Tak to máme oběd. Ve 4 odpoledne si dám kafíčko (bez cukru). Vypiju a říkám si – sakra, udělala jsem si ho nějak silný, to by mě mohl začít bolet žaludek. Tak to musím něčím zajíst. Takže jednu sušenku. Jedna je jak nic. Tak 2. Ále – ono se to nezblázní, vždyť se říká: do třetice všeho dobrého. Tak ale fakt už dost! Večeři si dám v 6 a pak už nic. Nic!
Večeře – je vedro, bude mi stačit vychlazený kefír. V 8: to jsem byla šikovná, však večer se jíst moc nemá, bude se mi dobře spát. Je 20.30, žaludek skučí hlady a v hlavě si promítám - od špajzu do ledničky - co tam máme. Hele, říkám si, dnes budeš zase koukat na olympiádu, pak dávají docela dobrý film, to půjdeš spát až kolem půlnoci. A víš, že se říká, že 3 hodiny před spaním se už nemá nic jíst. Tak to si ještě můžu něco dát, do devíti…
Hezký den přeje Věra
