Zejména v devadesátých letech jsem slýchával slogan: „Trh vyřeší vše.“ Není to pravda. Jsou oblasti, na které musí stát dohlížet. Proč? Jsou nezbytné k životu. Jako je bydlení, doprava, zdravotnictví, školství a sociální péče. Města se zbavila bytů. Mnohdy je vykoupily velké skupiny majitelů, které nájemce ždímají. Je to na hraně, kdy si to mohou ještě dovolit. Mnohdy si lidé musí odpustit i dovolenou s rodinou někde na horách nebo u moře. Lidé pracují a dají za nájem často většinu příjmu, jen aby s dětmi měli kde hlavu složit. Bojí se každého nového roku. Očekávají opětovné zdražování. Jsou vystresovaní.
Nedostupné bydlení by částečně mohla řešit i města pomocí vlastních bytů, které by nabízela jako sociální bydlení nebo pro mladé rodiny a státní zaměstnance. Jenže takových bytů se obce v minulosti ve velkém zbavovaly a privatizovaly je.
Někdy jsou také byty záležitostí spekulací. Skoupí velký počet bytů, nechají je prázdné a čekají, až přijde ta správná nabídka. Potom na nich vydělají. Stát musí podpořit rozmach sociálního bydlení nebo dohlédnout na to, aby měly odpovídající bydlení i nejzranitelnější vrstvy společnosti, které dnes mnohdy musí žít například na ubytovnách.
Co s tím? Pomůže jedině regulace nájemného až ke zmrazení horní meze. Jen tak to nepůjde. Bez tlaku politici nic neudělají. Jinak se nám města vylidní a mladí lidé z nich utečou.
