Nyní přichází doba, kdy i obyčejný smrtelník si může koupit takový zážitek, což ve večerních hodinách a příznivém počasí bývá často k vidění.
Ale nejsou tu jen ty pro lidskou kratochvíli. Jejich výhodných vlastností samozřejmě využívala armáda a dobře sloužit mohou stále. Není to zas tak dávno, co v Americe vyvolal rozruch jakýsi objekt unášený vzdušnými proudy. Dle nich se dalo lehce prognózovat, kam poputuje dál a i odhadnou odkud asi přiletěl. Využití je výhodné nejen pro zpravodajské účely.
Pamatuji si, že podobné balóny létaly i k nám. Až u Popradu do jednoho z nich narazilo civilní letadlo. Havarovalo, bylo hodně obětí a díky negativní mezinárodní publicitě pak tato činnost byla utlumena. Ze západu k nám formou letáku šířili informace o demokracii a podněcovali k odporu proti režimu.
My školáci byli důrazně varování, že kromě protistátních letáků a neplatných bankovek k nám posílají i různé nebezpečné věci v podobě hraček a zajímavých předmětů. A lidová tvořivost hned dokládala, že někdo našel plnicí pero a to mu v ruce vybuchlo. Též se tvrdilo, že materiál je z perfektního hedvábí a jaké množství třeba košil by z toho se mohlo doma ušít. Tak samozřejmě o to větší zájem u nás byl vyvolán.
Jednou cestou ze školy, už skoro za tmy, jsme to vzali zkratkou přes zasněžené pole a tam něco našli. Bylo to sněhobílé, na dost velké ploše to leželo a místy trochu jako nafouklé. Na omak to nebylo jako hedvábí, více jako textil napuštěný impregnací, něco blíže k sádlovému papíru než k padákovině. Odhadli jsme, že to asi bude jeden z těch balónů od přátel ze západu. Nadšení z nálezu nebralo mezí!
Tak, a jak s tím naložit, sami z toho něco mít a nebýt potrestání! Pokusili jsme se to odtáhnout, ale bylo to příliš velké. Odnést to nepozorovaně, to nebylo v našich silách. Samozřejmě zatajit, mlčet! Ono to sice bylo trestné neoznámit takový nález nebo si jej ponechat, ale zato pro nás velmi lákavé. Tak jsme to pošlapáním zbavili zbytku plynu, až to dokonale splasklo. Poněkud jsme se obávali toho plynu, ale nic nebylo cítit a ani jsme nepozorovali na sobě nějaké problémy s dýcháním. Tak ještě trochu zamaskovat sněhem, ať to není z cesty snadno vidět. Tma byla stále větší a rozhodnutí o důkladnějším prozkoumání padlo na zítřek, až bude více světla.
Dospat jsme nemohli a do rána bylo stále strašně daleko. Ale přetrvával tu problém, jak to odnést a kam uschovat. K nám to bylo daleko a problematické. S lepším provizorním řešením přišel kamarád. A pak odtamtud by bylo snadnější tu věc přesunout do lesa. V lese jsme byli jako doma a znali tam několik možných úkrytů.
Ráno však přineslo rozčarování. Přiběhli jsme na místo a nic tam. Někdo byl rychlejší a nám to sprostě ukradl! Určitě hamižný zloděj sebral a ukryl někam jen pro sebe, bídák jeden! Anebo orgány státu sledovaly, věděly a zasáhly. Nezjistili jsme nic bližšího. Kupodivu ani nikdo z dospělých nic nevěděl, dokonce ani "lidová šuškanda" nepřinesla žádnou informaci.
O to větší lítost byla, že nás zloděj, jakýsi ničema nečestný, předběhl a zcizil nám náš cenný nález. Och, jaká škoda, k uzoufání a do breku nám bylo.
