Jsou tam i stopy našeho DNA, protože ho lepíme většinou slinami. Mail je jako voňavka z Moskvy, ale dopis, to je parfém z Paříže. Já doporučuji psát inkoustovým perem. Různými barvami. Modrou můžeme sdělovat běžné věci. Červenou můžeme napsat „mám Tě rád“ a zelenou? To jsou naše naděje. Komu bych napsal nejraději dopis? Své babičce Božence.
Milá babičko,
jsem už starý muž. Píšu Ti do nebe a stále vzpomínám na Tebe. Stále cítím Tvou lásku. Pořád Tě mám v srdci. Byla jsi to ty, která jsi se nám, čtyřem dětem, láskyplně věnovala. Byla jsi to Ty, která jsi nás nakrmila, když Tvůj syn propil výplatu. Když nás bolela duše nebo tělo, tak jsme utíkali do Tvé široké náruče. Měla jsi ráda lidi. V zaměstnání v porodnici jsi o rodičky a miminka vzorně pečovala. Také o nás, Tvá vnoučata. Vím, neměla jsi život jednoduchý. Děda občas zlobil. Byl pěkný muž, kapelník a ženy mu nadbíhaly. Přesto jsi měla vždy na nás čas a vlídné slovo či povzbuzení. Nikdy jsi nás neodbyla.
Odešla jsi nám mladá. Měla jsi pouhých 63 let. Když jsem Tě v sedmnácti spouštěl do hrobu, měl jsem oči plné slz a nechápal jsem, proč tak brzo se Tvůj čas naplnil. Tolik jsem Ti toho chtěl ještě říct. Myslím si, že Tvá láska nám pomohla, že jsme v životě uspěli. Nikdo z nás dětí nepropadl démonu alkoholu jako náš otec, Tvůj syn. Všichni jsme vystudovali. Tvá prapravnoučata jsou i lékaři, inženýři, právnici a v životě našli uplatnění. Určitě jsi v nebi. Proč? Protože jsi celý život rozdávala lásku a silně věřila v Boha. Jistě by jsi měla velkou radost. Tvůj prapravnuk slouží jako kněz ve farnosti na Valašsku. Ale to ty asi stejně víš. Díváš se na nás z obláčku a stále nám posíláš paprsky lásky.
Líbá Tě Tvůj
Jindříšek
