Většina jich byla veselejších, těch smutnějších bylo méně, ale já jsem optimistka a na ty špatné roky zapomínám a ráda si připomínám ty veselejší. K těm patří společná setkání naší rodiny jak při Vánocích nebo Velikonocích, ale hlavně při oslavách jednotlivých členů naší nevelké rodiny. A protože v červnu máme největší počet oslavenců jmenin i narozenin, bývá to společná velká oslava. Říkáme tomu "druhé Vánoce". O některých jsem tu už psala.
Před několika lety jsem své rodině navrhla, aby mi nedávali žádné věcné dárky, protože to, co potřebuji, si mohu koupit sama a místo dárků bych chtěla nějaký společný zážitek. Sama se už nikam nemohu vypravit, špatně chodím, chtěla bych nějaký společný výlet nebo návštěvu kulturního zařízení, kam bych se sama nedostala. Rodina mně vyhověla, a tak jsme byli společně na safari ve Dvoře Králové, kde mi vnučka dohodla zapůjčení vozíku a všicni se poctivě střídali v jeho tlačení, když jsem nemohla jít sama. S dcerou jsem navštívila Státní operu v Praze, krásnou procházku na Vyšehradě a Slavíně nebo prohlídku soutoku Vltavy a Labe v Mělníku. Krásný byl i výlet lanovkou na Komáří vížku u Teplic nebo návštěva Termália Pravřídla, které je doslova odpočinkovým vodním rájem.
Dnes bych chtěla vyprávět o zážitku úplně čerstvém, a to o oslavě mých 80. narozenin, které jsme spojili s oslavou 18. narozenin mého vnuka a tím ho zařadili mezi dospěláky. Máme spolu narozeniny v prvním týdnu nového roku. Moje dvě dcery s vnučkou se rozhodly, že to pro mne i pro vnuka bude do poslední chvíle překvapením. Datum oslavy byl posunut až na 8.únor, kdy měli všichni volno.Teplická dcera pro mě přijela, aby mne odvezla na "místo činu", o kterém jsem nevěděla. Byl to normální únos. Dcera se celou cestu potutelně usmívala, měla radost, že se jí to povedlo. Najednou jsem zjistila, že jedeme ven z města. Smály jsme se obě, že jsem byla unesena. Také jsem se ptala, kde bude druhá část rodiny, která je z Prahy? "To se dozvíš na místě, oni už čekají". Tak zase nic. To už jsem ale poznala, že jedeme do Ústí, ale kam? Dojely jsme do garáží obchodního centra v Ústí "Fórum" a vystoupily do haly. Tam došla druhá parta a dozvěděla jsem se konečně, kam mě unášejí. Jeli jsme i s druhým oslavencem, vnukem Honzou, lanovkou do výletní restaurace na Větruši.
Větruše je nádherně opravený "zámeček", který byl vybudován jako výletní restaurace v 19. století na ostrohu pod Suchým vrchem, odkud je krásný pohled nejen na Ústí, ale i na daleké okolí Českého středohoří. Uvnitř je stylová restaurace a také funguje jako malý hotel. Podle legendy zde byl v roce 826 vystavěn hrad na obranu proti nepříteli a byl pojmenován podle manželky majitele Větruš". V pozdějších letech zcela vyhořel. Zbytky zdiva objevil nájemce pozemku při hledání studny Johann Thomas, rozhodl se využít krásného pohledu na široké okolí Českého středohoří i města Ústí a vybudoval tu restauraci s vyhlídkou. Věž byla dostavěna v roce 1897. Během pozdějších let, kdy věž měnila majitele, chátrala, až se jí ujalo a rekonstruovalo město Ústí. Oprava byla dokončena v roce 2005. Od roku 2010 se na Větruši můžete pohodlně dopravit lanovkou z obchodního centra " Fórum". Tolik z historie.
Už jsme byli očekáváni a usazeni ke stolu. Obsluha byla vzorná, jídlo bylo dle vlastního výběru také výborné, velmi vkusně upravené. Po obědě jsme si vzájemně pogratulovali, předali drobné dárky a květiny. Byl s námi i tříletý pravnouček, který byl nejdříve rozpačitý, ale nakonec se výnorně bavil a vůbec nezlobil. Vraceli jsme se zpět až po setmění a mohli si vychutnat pohled na osvětlené město s dvěma mosty přes klidné Labe a v dálce i pohled na hrad Střekov. Byl to hezký z pohled z lanovky, ve které jsme sjížděli pomalu do centra. Tam jsme se rozloučili a mě odvezla domů má "teplická" dcera a ostatní namířili směr Praha. Na tento "zážitkový dárek" budu dlouho vzpomínat.Také věřím, že ten můj letošní seniorský rok budu moci počítat mezi ty "veselé".
