Poukaz na přelet Krkonoš balónem jsem dostala před dvěma roky k sedmdesátým narozeninám. Jelikož se přelet může uskutečnit pouze v zimě a ještě za specifického počasí, čekala jsem na něj víc než dva roky. V neděli 9. února se přelet uskutečnil.
Start byl v okolí Trutnova s cílem přeletět Krkonoše a přistát v Polsku. Ale jak říká staré židovské přísloví - „člověk míní, ale Pán Bůh mění“ - dopadlo to jinak.
V pohodě jsme odstartovali směr Krkonoše. Po startu se změnil směr větru, tak jsme ještě propluli na úpatí Krkonoš a tam uvízli pomalu v bezvětří. Asi hodinu jsme stáli skoro na místě v okolí Černé Hory. Potom se pilot rozhodl vrátit zpět do Trutnova a najít tam někde vhodné místo na přistání. Jenže ouha, když jsme byli docela nízko, tak začal foukat vítr a strhl nás dolů. Pozorovala jsem, jak se rychle blížíme do vrcholků listnatých stromů. Košem jsme začali lámat vrcholky. Začaly se na nás sypat větvičky, jak jsme česali ten strom. Jedna zůstala na koši, tak jsem ji po přistání vyfotila jako důkaz. Pilot zareagoval dost rychle a přitopil. Začali jsme zase stoupat. To bylo štěstí, protože za listnáči byl les smrkový a to by bylo asi horší.
Přeletěli jsme les a byla vidět taková šikmá malá louka. Pilot nám zavelel „všichni se dobře držte, budeme přistávat a bude to hodně tvrdé.“ Měli jsme pořád dost velkou rychlost. A byl to hodně velký „drcanec“ a já jsem si narazila nohu o plynovou láhev. Jenže jsme se zase nadzvedli a následoval druhý pokus. Náraz byl už menší, ale koš se překlopil na bok. Pilot to stačil ještě vyrovnat, tak jsme šťastně a definitivně přistáli.
Byl to velký zážitek, i když jsme z Krkonoš moc neviděli.
