Pryč jsou doby, kdy na Matějské pouti v Praze vítali milióntého diváka, a v okolí Výstaviště nastal o víkendech naprostý dopravní kolaps. Ještě koncem 90. let to však bylo běžné. Dnes jsou pořadatelé vděčni i za návštěvnost v řádu statisíců. Loni přišlo 155 tisíc lidí, o rok dříve jich bylo 215 tisíc a například v roce 2005 půl milionu. Přesto je Matějská, která právě začala po padesáté na Výstavišti, stále fenoménem, symbolem lidové zábavy a milou předzvěstí přicházejícího jara.
Důvodem klesající návštěvnosti jsou vymoženosti moderní doby. Můžete se virtuálně zhoupnout, protočit na řetízáku, projet na autodromu, absolvovat strašidelnou jeskyni, anebo zkusit adrenalin aĺa centrifuga či katapult na monitoru počítače, kde nehrozí žádné nebezpečí ani žaludeční potíže. Přesto okusit rozumnou atrakci „na vlastní kůži“, poté si dát klasickou klobásku, pivko, točenou limonádu, cukrovou vatu nebo turecký med a koupit perníkové srdce své milé má pořád svůj nezaměnitelný půvab. O pokladech takové střelnice ani nemluvě.
A co navíc, Matějská startuje sezonu jarmarků a je první jarní akcí svého druhu v Evropě. Úplně první zmínku o ní archivují v Národní knihovně už z roku 1595. Važme si této tradiční pouti.
Z Hanspaulky do Stromovky
Původní Matějské poutě byly v okolí kostelíka v blízkosti Hanspaulky, ale prostranství bylo tak malé, že se stánky a kolotoče posouvaly až k nynějšímu Vítěznému náměstí (takzvaný Kulaťák) do míst, kde jsou dnes vysoké školy. Po jejich výstavbě pouť na náměstí v roce 1960 skončila a konala se v různých pražských lokalitách. V roce 1963 se definitivně přesunula ke Stromovce do areálu tehdy označovaného jako Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Z bývalé fučíkárny je dnes (naštěstí) jen výstavní areál jménem Výstaviště.
Někdejší provozovatelé by dnes byli patrně u vytržení z atrakcí, které se na Výstavišti nacházejí a provozují. Nejkreativnější kousky patrně nabízejí Nizozemci. Monstrózním katapultům či twisterům, které vás uvedou do stavu beztíže, však stále zdatně konkuruje stará dobrá česká horská dráha. Ano, ta u železniční trati, která se hlučností vyrovná projíždějícímu vlaku. O ruském kolu, které je vlídnější pro starší generaci, a z něhož se vám otevře panorama především severní Prahy, ani nemluvě.
Ale není nutné se nechat zničit bláznivými atrakcemi. Stačí pouhá procházka, zrcadlové bludiště, unikátní Maroldovo panorama, dvě deci vínka a nepřekonatelná matějská klobáska.
