Nejprve jsem zde představil výpustky (uvnitř slova se vypustí jedno písmeno, např. houba – huba, kolovrat – kolovat, komín - kmín, komplot – kompot, mrazák – mrzák, ovoce - ovce, stráž – strž, verš - veš, vodník – vodík, žánr - žár), odsuvky a vsuvky (na začátku nebo na konci slova se jedno písmeno ubere nebo přidá, např. dlaň – laň, křeček – křeče, noční – oční, pípat - pípa, říjen - říje, sklepy – klepy, štuk - tuk) a záměnky (ve slově se libovolné jedno písmeno zamění za jiné, např. cvoček – cvrček, habr – hadr, jmelí – šmelí, lhář – žhář, modřina – mokřina, sádlo – sedlo, samice – sanice, šroubek – vroubek, vášeň - višeň, věšák - věžák) – viz www.i60.cz/clanek/detail/34977/hrajeme-si-s-cestinou-paronyma. Protože takových dvojic slov lze nalézt hodně (aktuálně jich už eviduji přes 300; některé, dle mého zajímavé a zatím nezveřejněné, uvádím jako další příklady výše), vymyslel jsem si složitější kritérium, a to vliv délky samohlásek na význam slovních dvojic – viz www.i60.cz/clanek/detail/35915/hrajeme-si-s-cestinou-vliv-delky-samohlasek-na-vyznam-slov. Dvojice slov musí být významově odlišná a musí se lišit délkou pouze jedné samohlásky ve stejné pozici ve slově (např. mládě – mladě, pitka – pítka, pojit – pojít, spory – spóry, šleha – šlehá, táti - tati). Nalézání takových dvojic se jeví již obtížnější.
Dnes bych chtěl představit ještě obtížnější variantu hledání paronymních dvojic slov. Opět musí být dvojice slov významově odlišná, avšak musí se lišit dvěma vzájemně zaměněnými stejnými samohláskami různých délek. Pár příkladů takových dvojic jsem uvedl na konci druhého odkazovaného článku (drahá – dráha, dražé – dráže, hlásiti – hlasití, kanón – kánon, kárat – karát, mýty – mytý, náraz – naráz, pustý – půsty). Na výzvu o spolupráci při hledání dalších dvojic se z Íčkařů neozval nikdo, ale protože šířím tyto náměty i mezi svými přáteli, pár z nich mně při hledání dvojic pomohlo. A zde tedy jsou další dvojice: čísti – čistí, Dáni – daní, chůdy – chudý, jísti – jistí, krůta – krutá, láska – laská, mazáci – mazací, pádla – padlá, plány – planý, plátna – platná, rána – raná (časná, brzká), salát – sálat, sýpky – sypký, vrány – vraný, vrátka – vratká, záda – zadá, zával – zavál, žáci – žací.
Jak sami vidíte, moc se jich zatím vymyslet nepodařilo… Jinak fónické hrátky s délkou samohlásek označuje Český svaz hádankářů a křížovkářů jako čárkovky.
A závěrem bych chtěl nakousnout další možnost hrátek s češtinou. Jsou to tzv. výměnky, kdy se ve dvojici slov zamění dvě písmena (na rozdíl od záměnky, kdy se zaměňuje jen jedno písmeno, jak jsem psal v úvodu článku s příklady). Na rozcvičení uvádím pár příkladů: oves – osev, porucha – ropucha, říše – řeší, víno – voní, vlečka – včelka, vosa – sova, terč – čert. A končím opět výzvou: přidá se někdo ke hledání dalších výměnek?
