Je neděle a Svátek matek. Kolem jedné hodiny dorazil syn s kytičkou, byla jsem moc ráda. Hodinku jsme si popovídali, synek jel ke tchýni a my s Petrem jsme si řekli, že se pojedeme někam projít. Z našeho bytu koukáme na náš oblíbený kopec Střížák, trochu jsem váhala, protože jsme tam hodně jezdili s našimi pejsky, ale nakonec to vyhrál. Bylo něco kolem druhé hodiny, počasí k procházce přímo vybízelo, a tak jsme nasedli do auta a vyrazili směr Střížovice a Střížák. Louky a všechno kolem je v soukromém vlastnictví, takže autem se tam nikde moc nesmí. Přes obec jezdíme proto, že je kousek v lese malé parkoviště, tam necháváme auto a pěšky se pak jdeme projít na nám známá místa.
Nejdříve jsme to přes louku vzali do nedalekého lesa. Tam jsme většinou začínali procházku s pejsky, dodrželi jsme tradici a vydali se po cestě směr vysílač. Byli jsme překvapeni, jak hodně vyrostly zasázené duby. Byly všude a jejich zelená barva byla krásná, fotila jsem jak o závod. Přes louku pod lesem je restaurace, bohužel byla zavřená, tak jsme šli dál. Kdysi tam byl moc hezký rybník, jenže neměl přítok, tak časem vyschnul. Jaké bylo naše překvapení, když jsme k němu přišli a byla v něm voda. Ne nijak moc, ale kačenkám to určitě stačilo. Když jsme se vraceli, tak jsem jich pár v rybníku zahlédla.
Pomalu jsme šli k autu, lídí tam moc nebylo. Po nebi se honily mraky, některé vypadaly jako bouřkové, ale slunce to vyhrálo. Cestou domů jsem si ještě vyfotila jezero Milada. Samozřejmě, že jsem si na ty naše dva miláčky vzpomněla, ale je to tak jak to je. Hlavní je, že jsme se prošli krásnou a tichou krajinou, zelená barva byla všude kam jsme se podívali a na obloze to byly opravdu parádní mraky. Důležité je, že jsme udělali něco pro sebe, procházet se zeleným lesem a tichými cestami je balzám na duši. Takovouhle tichou procházku vřele doporučuji.
