Ty strmé břehy daleko, daleko
lásko, ach lásko ztracená
ty temné hory vysoko, vysoko
duše má zlomená.
Jak svatba bez věna
a píseň beze slok
tvá ústa bezkrevná.
Smrt je můj věčný sok
Daleko, ach daleko ty strmé břehy
vysoko, tak vysoko na horách
srdce mé je stále plné něhy
a smutku dna bys nedosáh.
Už nepřekročíš mého domu práh
noc černá a dlouhá po celý rok
já toužím marně po lásky hrách.
Smrt je můj věčný sok
Moře, ach moře je blízko
já půjdu až k samému kraji
slunce nad mořem tak nízko
a vlny už moje tělo znají.
Loutna v mém srdci tóny tají
ty dávné písně beze slok
útěchu snad mi dají.
Smrt je můj věčný sok
Jak tělo bez duše a srdce bez krve
po břehu chodím bez tebe dlouhý rok
všechno je jednou poprvé.
Smrt je můj věčný sok
VILLONSKÁ BALADA.
Tato forma balady užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového).
Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání.
Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC (přičemž C je opakující se refrén). To jsem použila já.
Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).
Povinná slova: loutna láska píseň krev noc
Zkuste to taky :-)
