Na portálu i60 jsem poznala spoustu šikovných lidí pouze virtuálně. I zachtělo se mi poznat alespoň některé osobně, a kde je poznat, než na výletě? I přihlásila jsem se na organizované výjezdní zasedání v Lednici.
Jsem zdatnou uživatelkou internetu a všech jeho vymožeností, včetně takového banálního úkonu, jakým je vyhledání, objednání, zaplacení a následné použití jízdenky s místenkou do místa setkání. Brnkačka i pro blondýnu…
Jelikož jsem se před íčkařským lednickým srazem účastnila se smíšeným sborem Gaudium Praha festivalu v Aši a vracela se pozdě večer, rozhodla jsem se jet druhý den do Lednice později, než jsem původně zamýšlela. V pondělí ve 12:05 je ideální čas, jsem si říkala; to se vyspím, sbalím a do Lednice dorazím tak akorát. I vstala jsem v devět, pomalu se sbalila a čekala, až nastane čas, ideální pro přesun na nádraží. Jak tak čekám a dočkat se nemůžu, rozhodla jsem se operativně jet o tramvaj dřív. No co, koupím si v klidu na nádraží něco k jídlu a pití...v tramvaji jsem vytáhla mobil, mrkla na uloženou jízdenku… a krve by se ve mně nedořezal… vlak nejel ve 12:05, ale v 11:42!! 12:05 bylo datum…vlak jsem stihla, ale bylo to vo fous.
Do místa íčkařského srazu jsem dorazila jako jedna z posledních. Všichni mě poznali, já neznala nikoho; to víte, nováček mezi zkušenými účastníky. Během tří krásných dnů jsem se seznámila s partou bezva lidí, o nichž lze bez nadsázky napsat, že věk je opravdu jen číslo. V několika reportážích zde na portálu byly naše výlety zdokumentovány dostatečně, a já tudíž nebudu nosit dříví do lesa. Prostě to bylo skvělý a já se tímto stávám pravidelným účastníkem všech íčkařských aktivit.
Všechno jednou končí a nejinak to bylo s lednickým setkáním. Virtuálně jsem zakoupila jízdenku na zpáteční cestu domů. Jízdenky kupuji vždycky s místenkou, to dá rozum. Ve čtvrtek jsme se domů vraceli každý jinak a do různých míst. V Lednici na autobusovém nádraží při čekání na spoj do Břeclavi jsem se pro jistotu mrkla na jízdenku… a krve by se ve mně nedořezal… jízdenka neplatná! Ona byla platná, ale den předtím! Zase (!) jsem se sekla v číslech; tentokrát to bylo datum. Na břeclavském nádraží jsem se u pokladny dozvěděla, že ač je jízdenka platná 24 hodin, je platná na konkrétní vlak, a že si musím zakoupit jízdenku novou… prostě blondýna.
Domů jsem dojela v pořádku, jen jsem pokornější, a moje sebevědomí stran brilantního užívání internetu vzalo malinko zasvé. Zato jsem bohatší o zážitky a kamarády.
Milé íčko, děkuju a slibuju, že si budu při zakupování jízdenky na přístí akci dávat bacha na datum a čas.
FOTO: Anna Rašková
