Nedávno mě dostala téměř názorná demonstrace menstruačního kalíšku s podrobným návodem k použití. Před celou třídou. Kam se na paní učitelku hrabou reklamy. Hloubala jsem, proč to museli vidět i chlapci. Aby věděli, jak kalíšek případně v budoucnu vyjmout?
Možná mám hendikep. Celý život si myslím, že nic se nemá přehánět. Tedy ani tabuizování intimit. Nikdy jsem to nedělala. Ale se svou menstruací jsem se fakt moc nesvěřovala. Již v rozpuku jsem byla poučena moudrými ženami, že se musím v tomto období trochu víc hlídat a nenechávat po sobě stopy, "protože to chlapi nemaj rádi". Nemyslím si, že to byla špatná rada. Některé intimity by možná měly zůstat intimitami.
Ale je jiná doba. Ona zmíněná rada přišla už více než před padesáti lety. Přesto bych možná v rámci omílaného jevu menstruační chudoby doporučila inovaci. Jsem sice seniorka, ale jdu s dobou, což u mne občas znamená, že furt radim a do všeho rejpu.
Vrstevnice moje, taky vzpomínáte, jakou menstruační chudobu jsme kdysi zaživaly my? Nebyla finanční. Byla v tom, že vložky dost často nebyly vůbec. A tak jsme si je vyráběly. Z tampónů na odličování a toaletního papíru, buničiny a mulu (dodávaly spřízněné zdravotní sestry) a bůhví z čeho ještě. Neboť často nebyla ani obyčejná vata. V rámci zmíněnych trablů ve smyslu "urob si sám" jsem s hrůzou poslouchala máminy zkazky o pracích vložkách, které se vyvářely a používaly furt dokola. S ohledem na prudérnost První republiky byl podle mé mámy největší problém je v tajnosti usušit. Pročež mi bylo sděleno, že mám být ještě ráda...
A tak mne napadlo, že by bylo fajn občas pozvat mezi školní mládež pamětnice periodických "problémů" našich mladých let. Takový moderní kurz šikovných rukou. Ne, nechci být zpátečnická. Pořád si pamatuju, jak příšerný to bylo, i když byl trh krátkodobě nacycen. Buničinovému typu Violetta jsme říkaly "překližky", protože jsme po používání mívaly odřená stehna od drobných třísek. A aby nám tyhle potvory nedělaly boule na zadku, používaly jsme k upevnění ke kalhotkám sichrhajcku. O lepících vložkách jsme ještě nevěděly, tudíž ani nesnily.
V rámci Mezinárodního dne menstruace 28.5. chci sdělit, že chápu. Vše. Moderní osvětu v rámci zjištěné menstruační chudoby i vložky do škol. Ale přesto dávám ke zvážení, že péče o chrup je též důležitá. Všimli jste si vůbec, kolik stojej pasty, mezizubní kartáčky a ústní voda? Začínám se bát dentální chudoby.
P.S.: Už při psaní článku jsem váhala, na jakou mám kliknout rubriku. Přiroda? Můj svět? Hádanky? Nákupy? Nakonec jsem zadala ZDRAVÍ. Nejenže se ho tato problematika týká, ale hlavně bych si přála, aby nám bylo v tomto směru zachováno hlavně to duševní...
