Filipa rozhovor spolucestujících docela pobavil, ale pak se dívá zase chvíli z okna.

Mezitím řeka odstupuje dále od vlaku a vlak vjede do rovné plochy mezi poli a jen sem tam je nějaký menší porost. Za tím polem v dáli se objevila silnice, která se zešikma přibližuje k trati, po které jede vlak.

Filip vidí, jak se na silnici v dálce objevil motorkář. Silnice je prázdná a rovná, a motorkář to po ní pálí šílenou rychlostí. Jelikož se silnice přibližovala k trati zešikma a tedy pomalu, tak motorkář i při své vysoké rychlosti se blíží k vlaku celkem zvolna.

Když se silnice přiblíží k trati, tak se stočí a vede těsně podél ní. Na druhé straně silnice, proti trati se najednou objeví les. Silnice, která je ohraničena z jedné strany lesem a z druhé strany tratí, ubíhá souběžně s tratí a pak se stáčí kolem lesa. Motorkář už míjí les a jede těsně kolem trati.

Filip náhle z okna vlaku uvidí, že za zatáčkou je křižovatka a tam zastavuje auto. Zřejmě chce vjet na hlavní silnici, po které se blíží motorkář.

Řidič se patrně rozhlíží, zda něco nejede po hlavní. Jelikož asi nevidí motorkáře za zatáčkou a lesem, tak na tu hlavní silnici vjíždí.

V tom se však vyřítí ze zatáčky motorkář a i když zareaguje bleskurychle, tak do auta narazí. Motorkář vylítne z motorky a letí vzduchem kolem tratě, kde teď zrovna projíždí vlak. Motorka se kutálí v kotrmelcích přibližně stejným směrem, ale naštěstí přece jen mimo motorkáře, který letí chvíli vzduchem a pak se válí těsně vedle tratě.

Vlak nejede zrovna moc rychle, takže všichni ti, kdo sedí ve vagonu na té straně od cesty, vidí celou tuto krátkou událost a všem se zatají dech.

Všichni ztrnule hledí ven z oken vlaku.

Vše se udalo bleskurychle a tak kdo mohl, včetně Filipa, se vykloní z oken a sledují ještě dál, ubíhající jeviště s nešťastnou scénou.

Stačili ještě zahlédnout, jak se motorkář těžce zvedá ze země a sedá si na mez a jak dva muži z auta k němu běží. Pak se trať zatáčí a tím vagony uzavřou scénu, jako by oponou.

Všichni lidé ve vlaku zprvu mlčky stojí a někteří se ještě vyklánějí co nejvíce z oken, zda neuvidí nějaké další pokračování této překvapivé scény …

Nevidí, protože vlak se zatočí kolem lesa a divadlu je konec.

Ve vagonu je rázem ticho.

Ale jen chvíli.

Pak se najednou spustí směsice hovorů. Mluví jeden cestující přes druhého a ani se nenechají domluvit.

„No, viděli jste to, ten s autem byl na vedlejší a nedal té motorce přednost, to je trestuhodné, ještěže se tomu motorkáři nic nestalo.“

„Jak to můžete vědět, že se mu nic nestalo? To, že se zvednul a posadil, ještě nic neznamená. Určitě má nějaké vnitřní zranění a než přijede sanitka, tak umře.“

„Nestrašte, jak to můžete tak tvrdit."

„Já to znám, psali to na internetu, to prý každý těžce zraněný si zprvu myslí, že mu nic není, postaví se, a pak najednou sebou sekne a je po něm."

„Jo má pravdu, já jsem to viděl v televizi v jednom filmu. Tam také motorkář naboural do auta a letěl s motorkou v několika kotrmelcích. Pak vstal a šel k autu, tam viděl, že v autě je těžce zraněná mladá žena. Hned ji poskytnul první pomoc a když přijela sanitka, tak jel s tou ženou do nemocnice. Tam seděl u jejího lůžka a držel ji za ruku, protože se do ní hned strašně zamiloval.“

„Jo, tak takové hlouposti dávají v televizi pořád. To je mi jasné jak to dopadlo. Ona se uzdravila a pak se vzali a jestli neumřeli, tak žijí spolu dodnes, cha,cha.“

„No, tak to vůbec ne. On měl z té bouračky těžké zranění a tak u toho jejího lůžka umřel a ona to přežila. Jenomže pak ji zavřeli, protože policisté zjistili, že tomu motorkáři nedala přednost.“

„No, vždyť to říkám, ten v tom autě nedal tomu motorkáři přednost.“

„Já si myslím, že ten motorkář jel jako blázen a ten v tom autě ho prostě neviděl, tak tam vjel a ten na motorce vylítnul ze zatáčky a bác ……. a byl v něm.“

Pomalu se do prudké debaty zapojí skoro všichni ve vagonu.

U okna sedí také dvě mladé dámy. Po celý čas sledovaly vše, co se dělo za oknem a pak i ve vlaku s otevřenými ústy.

Pak jedna z nich říká té druhé.

„Viděla jsi to ?“

Ta druhá odpovídá vyjeveně.

„Já jsem viděla jenom to, jak ten vousatý chlap v přilbě, letěl kolem oken, byl celkem fešák. Já jsem si myslela, že letí na vlak, ale říkala jsem si, že už to asi nestihne.“

„Hele nedělejte si z toho srandu, to je fakt vážná věc.“

„Vážná věc to je, ale pro toho v tom autě, ten chudák bude teď mít těžké opletačky, já znám ty motorkáře, zazobané mlaďochy, kterým je všechno jedno a ze všeho se dostanou. Za to mohl samozřejmě on, ale tatíček ho z toho dostane a hodí to na toho chudáka v autě.“

„Máte pravdu je to přesně tak, je to dneska hrozná doba, ti motorkáři jsou děsně nebezpeční, já bych tomu tady přál, aby se z toho nedostal a už si na motorku nesedl, bylo by o jednoho šílence na cestách méně.“

„To snad nemyslíte vážně, vždyť vůbec nevíte, kdo to zavini, a i kdyby, tak přát někomu nějaké neštěstí, to snad nemyslíte vážně.“

„Jak to, že nevíme, kdo to zavinil, když jsme to jasně viděli. Pravda je, že ten motorkář jel moc rychle a ten v autě ho neviděl.“

„No, to ne. Tak to není vůbec pravda. Já jsem viděl, že ten v tom autě byl na vedlejší silnici a nedal motorkáři přednost.“

„Také to může být tak, že pravda je úplně jiná. Někteří z nás to viděli tak a někteří zase jinak. Každý má svou pravdu.“

„Co to tady vykládáte za nesmysly. Jak, že každý má svou pravdu? Pravda je jen jedna a ta je samozřejmě jasná. Auto nedalo motorce přednost a tím pádem je viníkem nehody.“

„No vidíte, vy tvrdíte, že pravda je jen jedna a to ta vaše. Ale co když ta vaše pravda, není pravda.“

„Já nevím, já si myslím, že to tady zbytečně řešíte. Přijdou policajti a vyšetří pravdu.“

Starší pán, který se zatím do debaty nezapojil, řekne „To je právě ta chyba, ti policajti budou vyšetřovat, kdo má pravdu, ale oni by měli vyšetřit skutečnost, jak se to opravdu stalo. Jenže oni vyšetří pravdu a ta může být jiná, než skutečnost. Pravda se dá vždy nějak ohnout, ale skutečnost je jen jedna.“

Teď se ozve žena středního věku

„Já nechápu, proč se tady dohadujete. Pusťte si zítra televizi a tam vám řeknou, jaká je pravda.“

Jeden postarší muž, který sedí od ostatních zády a zatím se do rozhovoru nezapojil, tak aniž by se otočil, se najednou hlasitě rozesměje „Cha, cha, v televizi a pravda, jo? Cha, cha.“

Žena se však nenechává „No a kde pak chcete slyšet pravdu. Tady to vidíte, nikdo z nás neumí říct jaká je pravda a já přece nebudu uvažovat, jak se to stalo. Já nemám čas na to abych o všem nějak dlouze uvažovala. Mi vždycky stačí, když si pustím televizi a tam mi řeknou, co si mám o všem myslet.“

Muž sedící zády k ostatním se znovu ozve „Cha, cha, cha.“

Starší pán se smutně usměje a kroutí hlavou. „V televizi a na internetu, pravda?“

Pak se chvíli zamyslí a dodá, „Čí pravda. Pravdu má ten, kdo svou lež umí sdělit co nejvíce lidem a patřičně ji zdůvodnit jako pravdu.“

Pak bylo ve vagonu chvíli nepříjemné ticho. Filip se otočí k staršímu pánovi, smutně se usměje a přikývne aby projevil svůj souhlas s tím, co on říkal.

Vlak pomalu zastavuje a někteří cestující včetně Filipa se zvedají k tomu aby na zastávce vystoupili.

Také starší pán vstává a bere do ruky aktovku. Pak se postaví do řady za Filipa a než stačí vlak zastavit, tak ještě Filipovi říká, „V konzumní společnosti, která uznává jako nejvyšší hodnotu peníze, tak to, co vydělává převálcuje to, co nevynáší. Prosadit svou lež jako pravdu je někdy hodně drahé. K prosazování pravdy není potřeba moc peněz. Na pravdě se nedá nic vydělat. Zato na lži se dá hodně vydělat.“