Setkání po letech

Když byla Eva ještě úplně malá, asi tak šesti až sedmiletá, moc si přála mít Človíčka. Ne panenku, ne Barbínu nebo miminko Baby born, ale Človíčka.

Človíčka, který by byl tak malinký, že by ho mohla schovat ve dne do kapsy a v noci pod polštář. O kterého by se starala, nosila mu pamlsky, baštil by tak málo, že by maminka vůbec nepoznala, že je doma další strávník.

Nebyl by to kluk ani holka, ani pán nebo paní, byl by to prostě jen Človíček. A byl by jenom její. Povídala by si s ním před spaním i ráno cestou do školy, do té první třídy, kam chodila tak ráda nerada, vlastně to nevěděla.

Všechno by jí vysvětlil a se vším poradil, nemusela by se trápit otázkami bez odpovědí. Věřila, že když si ho bude hodně přát, že se objeví, že bude s ní bydlet a bude jí říkat Evičko, holčičko…

Holčičkám se sny plní a tak Eva prožila s Človíčkem celé dětství. Byl s ní, když dostala první pětku, když s ní přestala mluvit její nejka, když jí mamka jednou večer mezi slzami řekla, že se taťka k nim už nevrátí. Ještě se ukázal, když se rozešla se svou první láskou a pak zmizel.

Dávno už na něj zapomněla, na Človíčka, už se mu nesvěřovala. Měla na to nyní jiné metody.

Když se probudila po další propité noci, odpotácela se do koupelny, vyhnula se svému svědomí v zrcadle a pak se vydala na průzkum lednice. Netušila, jestli její osamocený mejdan přežilo cokoliv, co teče a obsahuje alkohol, ale moc si to přála. Alespoň jedno pivo, prosím, ať je tam jedno jediné pivo!

Když se vrátila s poslední lahví Svijanskeho mázu do ložnice, seděl na zmačkaném polštáři od povlečení Matějovský Blanka Matragi a smutně na ní koukal. Človíček.

„Kde se tu bereš, neviděla jsem tě třicet let?“ zachraptěla Eva.

„Musel jsem se k tobě vrátit, Evičko. Mám tady nějakou práci, jak je vidět“.

„Jakou práci, Človíčku?“

„Já myslím, že dobře víš jakou, Evičko holčičko. Polož tu flašku, posaď se ke mně a povídej....“

Když se Eva znovu probudila, byl pryč. Podívala se pod polštář, do kapsy županu, pod postel - nebyl nikde. Pak její oči padly na otevřenou láhev piva na nočním stolku.

Nechápavě zkroutila hlavou, vylila její, náhle pro ni odporný obsah do umyvadla, a vstoupila do sprchy.

Jestli ještě někdy Človíček přijde, už se před ním nebude stydět. Vlastně se už nikdy nechce stydět.