Historie Dušiček sahá v zemích s křesťanskou kulturou až do 10. století. Hroby jsou zdobeny živými květy na znamení prolínání života se smrtí. Zapálená svíčka symbolizuje, že smrtí život nekončí, ale má pokračování ve vzpomínkách pozůstalých na společně prožité chvíle. Na hřbitově není žádného rozdílu mezi bohatými, majetnými a chudobnými. Staří Valaši měli pořekadlo: „Nic si sebú do hrobu nevezmeš.“ /Použito z Wikipedie/.
Město Rožnov pod Radhoštěm s necelými sedmnácti tisíci obyvateli je unikátní v tom, že má celkem šest hřbitovů. Původní zaniklý u kostela Všech svatých, současný starý hřbitov na Prochodné, nový hřbitov na Láni, hřbitov v Tylovicích, evangelický hřbitůvek a hřbitov významných osobností Valašský Slavín v dřevěném městečku Valašského muzea.
Často navštěvuji nový hřbitov s obřadní síní nad městem, ze kterého jsou pěkné výhledy na masiv Radhoště. Zapálím manželovi svíčku, zavzpomínám na společně prožité roky a navštívím hroby známých. Ale musím se přiznat, že raději se procházím po starém hřbitově.
Starý hřbitov byl vysvěcen v roce 1890 a v současné době je povoleno pouze urnové pohřbívání. Jeho jedinečnou atmosféru vytvářejí aleje vzrostlých lip, honosné hrobky vedle jednoduchých hrobů s litinovými kříži, udržované hroby vedle hrobů s poničenými náhrobky, I když je hřbitov mezi sídlištěm a průmyslovým areálem, nacházím tu zklidnění a pokoru k životu.
Z toulání po hřbitově jsem vložila do fotogalerie několik fotografií, které vám snad přiblíží genius loci místa.
