Kromě času je pro tuto zálibu potřeba hodně trpělivosti. Většinou jsem u počítače vysedávala dlouho do noci, dokud mi nebyla zima, až jsem si uvědomila, že topení už dávno vypnulo a musím vše odložit na druhý den. Vyhledávání údajů jsem se věnovala hlavně přes zimu, kdy jsem neměla práci na zahrádce.
I dávku štěstí potřebujeme, totiž aby příslušné matriky vůbec existovaly, nebyly ztracené nebo znehodnocené. Také aby předkové byli v rozsahu naší republiky a abychom měli údaje, které nám pomohou dostat se do zdigitalizovaných matrik na internetu.
K této zálibě, aniž to věděla, přivedla mne maminka, která sepsala údaje o své rodině a já je později našla. Co neznala, sháněla dopisováním příbuzným, udělala podle svých možností maximum. Sestavila i menší rodokmen z fotografií, fotky jsou v rámu místo starého obrazu, a já mám možnost se kdykoliv potkat s rodinou i s jejími nelehkými osudy. Maminka také sehnala adresy a zorganizovala setkání celé své široké rodiny v obci prarodičů.
Pro genealogii přeskočila jiskřička zápalu i na mého muže, a to když viděl, že stále mám co dělat na svém rodokmenu a k jeho se jen tak nedostanu. Po práci jsme si vždy sdělovali, co máme nového, jakou záhadu řešíme, a těšili jsme se, jak budeme druhý den pokračovat. Náš byt se proměnil v detektivní stanici, radili jsme si navzájem.
Kromě matrik hledali jsme i v majetkových a pozemkových knihách, v soupisech duší, někdy v kronikách obcí, ve všech archiváliích dostupných na internetu. Občas jsme zašli i na obecní úřady nebo se dotazovali na matričních úřadech. K tomuto koníčku patří i návštěvy vypátraných míst, obcí, případně hřbitovů, chceme vědět, v jaké krajině naši předkové žili a pracovali.
Také jsme se zúčastnili kurzu pro genealogy, ale tam jsme se jen málo nového dozvěděli, protože už jsme byli samouci, i číst staré texty jsme z větší části uměli.
Škoda jen, že již není možné seznámit se všemi objevy naše rodiče.
Ač je to neuvěřitelné, naše rodokmeny vycházejí ze společného začátku. Zhruba dvě desítky let před rokem 1700, než se oženili a než se jejich potomci rozběhli do světa, přesněji řečeno ke mně a k manželovi, žili dva bratři v jedné rodině. Náhoda nebo osud? Další zajímavé náhody ohledně svých příbuzných jsem ještě zjistila. Není to prý nic výjimečného, stává se to.
I moje minulost mne překvapila, to když můj praděd, narozený dva roky před svatbou svých rodičů, byl po svatbě prohlášen za manželského a přejmenován. Vše se z matrik vyčíst nedá, možná jsem tak byla přejmenovaná i já.
Zajímavá pro mne byla celá dlouhá linie mlynářská. Skoro všichni potomci muži stávali se zase mlynáři, cestovali po mlýnech, a bylo velkým dobrodružstvím je vyhledávat.
Z nalezených údajů jsme sestavovali grafické záznamy i stromy života. Ráda sepisuji rodinné kroniky, doplňuji je fotkami předků i míst, kde žili. Většinou projeví zájem i ostatní příbuzní a ty pak obdarovávám. Prima koníček je genealogie.
