Podzimní splín (sonet)
Ilustrační foto: Oldřich Čepelka

Je podzim; zlehka dýchl na mne splín,

když na strmém schodišti jsem stál,

jež vedlo mezi stromy někam pod portál

brány z mramoru a starých černých hlín

 

a ostrý vzduch hnal slunce a zas stín

přes barevnou krajinu, jak by si hrál,

zatímco mými vlasy si jen tak povíval

a do uší nes brnkot mandolín,

 

jež v parčíku kdes dívky rozezněly.

Snad šel bych dál, cítě se radostněji,

však pojednou jsem zcela procit rázem

a v zamyšlení úplně jsem ztichl:

list lípy zachvěl se a tiše spadl na zem…

Je podzim; splín zlehka na mne dýchl… 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
6 komentářů
Jana Šenbergerová
Přestože to cizí slovo nesnáším, přesně vystihuje, jakou odezvu ve mně sonet vyvolal: WOW!
Květa Chobotová
Velice jsem se potěšila Vašim sonetem a fotečkou... upřimně děkuji.
Michaela Přibová
Moc hezké.
Irena Mertová
Hezké...
Ingrid Hřebíčková
Moc hezký sonet.
Daniela Řeřichová
Krásné verše.