V pondělí jsem našla ve schránce obálku s černým pruhem. Takové dopisy neotvírám ráda. Rychle jsem ho prolítla, abych sdělila rodině, kdy a kde bude poslední rozloučení s naší paní sousedkou.
„V pátek brzy odpoledne. To bude den. Pořád nic a pak se to sejde všechno najednou,“ postěžovala jsem si.
A opravdu se to sešlo: ráno odvézt Bobinu na hlídání, pak letět na důležitou rehabilitaci, po ní honem se starým psem na veterinu na ještě důležitější operaci, po obědě ho vyzvednout, svěřit rodičům do péče a pospíchat na Olšany.
Cesta je to od nás dlouhá, takže jsem byla dost ve stresu. Všechno ale klaplo a já dorazila už patnáct minut před obřadem. Ještě jsem dokonce stihla koupit symbolickou květinu na rozloučenou. Poprchávalo, foukal vítr, a proto jsem vstoupila do vyhřáté čekárny, kde jsem se vmísila mezi pozůstalé.
Najednou se ke mně přihrnul soused.
„Jé, to jsem rád, že vás vidím. Překvapuje mě, že tu nikoho dalšího neznám. A na rozpisu u vchodu je jiné jméno. Nejsme tu blbě?“
Vytáhla jsem z kabelky parte a oba jsme si svorně přečetli, že jméno obřadní síně je dobře. V tu chvíli vykoukla paní z kanceláře a já ho postrčila, aby se šel zeptat, kdo tedy vlastně má pohřeb. Náš dotaz znejistěl i další čekající, kteří zbystřili. Oddechli si až ve chvíli, když zaslechli, že platí jméno jejich nebožtíka.
Paní asistentka se nám snažila pomoci a přesměrovávala nás jinam. My se ale nedali. Vytáhla jsem znovu parte z kabelky, aby se i ona mohla na vlastní oči přesvědčit, že síň sedí a my si nevymýšlíme, protože je pátek, a tudíž jsme tam správně.
Paní jen stěží zachovávala vážnou tvář, když nám sdělovala: „Ano, síň skutečně sedí, pátek taky souhlasí, ale vy to máte dvacátého a dnes je pátek třináctého!“
Nastala chvíle nechápavého ticha, kterou prolomil až soused: „Ještě že nejsem blbej sám.“
„Tak na shledanou za týden,“ smála se už naplno paní a s ní i část pozůstalých.
„Co budeme dělat s těma kytkama?“ napadlo mě.
Soused bez zaváhání pronesl: „Já jí využiju, zítra je Valentýna, tak se hodí,“
V tu chvíli se už smáli úplně všichni.
Jen mě trochu zamrzelo, že nejsem chlap. Taky jsem mohla zabít dvě mouchy jednou ranou.
