Mění se vaše role s každým dalším večerem před publikem a co v ní objevujete dnes?
Tahle role pro mne znamenala ve skutečnosti výzvy dvě. Zaprvé jsem ji zkoušel jako první po zdravotních problémech, které mě provázely. Měl jsem z ní velký respekt a byl to vlastně i test odolnosti a připravenosti těla. Všechno dopadlo dobře, zdraví je tu a jsem v plné síle a teď už objímám Salieriho s velkou radostí. Druhá výzva je ta samotná role. Salieri je výzvou pro každého herce. Patří mezi ty opravdu velké role a je na ní spousta práce. A to je přece skvělé. Výzvy jsou radost.
Premiéra je vždy velký okamžik, ale skutečný život inscenace začíná až v reprízách. Jak se váš Salieri proměnil od prvního večera před publikem?
S reprízami se začínají objevovat možnosti, jak přistoupit k různým situacím jinak. Hledat herecký detail. Prohloubit tah a zároveň najít více vnitřního klidu a soustředění. Celá inscenace se prostě takzvaně secvakává a získává na ještě větší přesnosti a jistotě. Mám ji moc rád.
Říkal jste, že až s dalšími reprízami si herec může začít s rolí opravdu hrát. Máte už pocit, že jste se Salierim našel větší jistotu a svobodu?
Ano. Právě. Netýká se to ale jenom mě, ale všech rolí. Najednou máte pocit, že máte víc místa.
Antonio Salieri je v Amadeovi průvodcem celým příběhem a téměř nesleze z jeviště. Jak náročné je takový večer „unést“ – nejen textově, ale i psychicky?
Text je samozřejmě základ a je ho v Amadeovi pro Salieriho opravdu hodně. Vyplácí se mi tu roli vlastně nikdy neodložit a když máme větší rozestup mezi představeními, projít si ji čas od času od začátku do konce. Alespoň textově. Zabere mi to zhruba 50 minut. Na to si najdu čas vždycky. Zhruba tři dny před představením už opakuji soustředěněji a v den představení se mnou už moc řeč není. Ale až tak po obědě. :-)
Diváci často vnímají Salieriho jako protivníka Mozarta, ale zároveň jako tragickou postavu. Setkáváte se po představení s reakcemi publika, které vás překvapily?
Překvapuje mě, že toho lidé ví o Mozartovi, Salierim a jejich opravdovém vztahu tolik. Většina ví, že to tak opravdu nebylo a že to celé bylo jinak. Překvapuje mě ale stále, jak moc se lidem naše inscenace líbí. Jak mluví o silném a intenzivním zážitku. To jsme chtěli a doufali, že dokážeme zpracovat už tak silný příběh do silného zážitku. Asi se nám to povedlo. Ale stejně mě to překvapuje. Velmi příjemně mě to překvapuje.
Na jevišti stojíte proti Mozartovi v podání Denise Šafaříka. Jak se vaše jevištní „soubojové“ partnerství během repríz vyvíjí?
Mám z toho partnerství čím dál větší radost. Denis je inteligentní a živočičný herec zároveň. Všechno tohle dokáže v Amadeovi prodat naplno a je vidět, že se také stále vyvíjí a s tou rolí představení od představení roste. Je úžasný pocit vidět ten progres. Partneřit i bojovat proti němu je radost.
Hudba W. A. Mozarta je v představení samozřejmě klíčová. Máte nějaký moment, kdy vás při představení pokaždé znovu zasáhne?
Mozartovo rekviem je strašná síla. Mám rád intenzivní zážitky, takže jakmile zazní jeho tóny, stane se občas, že mi naskočí husí kůže. Silný okamžik je také ten, kdy zazní v Mozartově skladbě nádherný, čistý tón hoboje a Salierimu se zhroutí celý život. Tenhle okamžik je pro mě jedním z nejsilnějších momentů celé inscenace.
Některé role herce provázejí dlouho a postupně zrají. Máte pocit, že Salieri je právě taková postava, která se bude s každým večerem ještě dál proměňovat?
Přesně taková postava. Moje práce na téhle roli vlastně nikdy neskončí. Bude to dobrodružství do posledního představení!
Když dnes diváky zvete na Amadea na Fidlovačku, čím byste je nalákal po několika odehraných večerech – co podle vás dělá tuto inscenaci výjimečnou?
Silné herecké výkony, herecká souhra, nesmrtelný příběh. Přijďte se podívat na silnou inscenaci o boji mezi dvěma skladateli, o boji o boží přízeň, o boji, který se nedá vyhrát a platí se nejvyšší cenou. Životem.
