Při poznámce – vždyť chybu je nutné hledat u obou stran – viděla rudě. Ani náznakem nepřipustila jakoukoliv kritiku na vlastní chování. Utěšení našla u kamarádky, která její rozhořčení se souhlasem podporovala. Možná, kdyby sílu svých negativních emocí přenesla k realistickému zhodnocení, manželství by vydrželo.

Když s člověkem každý souhlasí, začne se domnívat, že jeho práce, názory nebo rozhodnutí mají smysl. Problém nastává ve chvíli, kdy se objeví kritický pohled. Existují lidé, kteří kritiku nedovedou přijímat, jiní ji přijímat nechtějí a někteří ji považují téměř za osobní útok. Postupně se pak obklopují lidmi, kteří jim přikyvují a potvrzují správnost jejich názorů. Na první pohled to může působit příjemně, ve skutečnosti je to však cesta plná rizik. 

Člověk neschopný nebo odmítající kritiku, jiný názor, ztrácí možnost vidět věci z jiného úhlu. Ať úmyslně, nebo nevědomky, může nabýt dojmu, že se nikdy nemýlí, a přestat o svých rozhodnutích přemýšlet. Názory se uzavírají do pomyslné bubliny, kde není místo pro pochybnosti ani pro nové podněty. Takové prostředí navíc často není upřímné. Lidé kolem mohou souhlasit jen proto, aby se vyhnuli konfliktu, zachovali si přízeň nebo jednoduše nechtěli vyčnívat. Navenek vládne shoda, uvnitř však mohou přetrvávat pochybnosti a nevyřčené výhrady.

Kritika sama o sobě není nepřítelem. Věcná a konstruktivní kritika pomáhá odhalovat nejen chyby, ale i silné stránky. Upozorňuje na to, co funguje dobře, a zároveň ukazuje, kde je prostor pro zlepšení. Právě díky ní se člověk učí, rozvíjí a posouvá dál.

Skutečnou silou není obklopit se lidmi, kteří nám vždy dávají za pravdu. Skutečnou silou je mít vedle sebe takové, kteří se nebojí říci svůj názor, i když se od našeho liší. Jen v konfrontaci různých pohledů vzniká možnost skutečného poznání, rozvoje a moudrého rozhodování. Kritika totiž není překážkou na cestě vpřed. Je jedním z jejích nejdůležitějších ukazatelů.