Pletení
Ilustrační foto: Magnific

Jaro se letos povedlo. Je teplo už v dubnu. V parku mám svoji oblíbenou lavičku, pod stromem v závětří. Listí je ještě mladé a sluneční louče hezky hřejí.

Vytáhnu pletení. Vím, že se to už dávno nenosí, všichni dnes hledí do mobilů, ale já prostě nedokážu jen tak sedět. Tak pletu, hezky hladce - obrace. Čepice, šály, čelenky. Na bazárku tam pak dají ceduli HAND MADE. Možná, že něco utrží.

Z lavičky mám dobrý výhled na dětské hřiště. Dovezli nový písek. Děcka jsou v sedmém nebi, staví hrad a pečou bábovičky.
„Dobrý den.“
Na sousední lavičce se usadila paní s holčičkou. Může jí být tak pět, do školy ještě asi nechodí, tak si vyšli do parku. Malá vytahuje z batůžku plyšáčky a rozkládá je po lavičce.
„Babí, zapomněli jsme béďu,“ otáčí se.
„Nevadí, Lení půjde zítra.“
Panebože, koukám, ta holčička má nějak šikmé očka, Downův syndrom.
Chvíli si hraje, pak ji zaujme moje klubíčko.
„Co děláš, paní?“
„Pletu, koukej, to je hladce a teď dáme obrace,“ klubíčko se pomalu otáčí.
„Můžu si ho podržet?“
 „To víš, že můžeš.“
„Lení, neotravuj paní, nemá čas.“
 „Nechte ji, já mám času na rozdávání.“
Hraje si s klubíčkem a pak ji zaujmou děti. Vybere z batůžku lopatku. 
„Můžu k nim?“ Jde k pískovišti, chvíli stojí a pozoruje.
„Teď já!“ plácne lopatkou po bábovičce. Ta se rozlítne. Pác, pác, pác…
„Mamí, ta holka nám to tady ničí!“
Mladá maminka zvedá oči od mobilu a bleskově vyhodnotí situaci.
„Čí je to dítě, dejte pryč to debilče!“
Paní táhne vzpínající se Lení pryč. Dítěti tečou slzy a utírá si je špinavými rukama.
„To nesmíš, jdeme!“
Paní zahanbeně kouká na mně.
Naše pohledy se setkali a postavili zeď. Proti celému světu. 
„Jak nesmí?“
„Víte, ona je..! „Vím.“
Pletu, hladce- obrace.
„Lení, nechtěla bys čelenku?“
Zpozorní.
„Čelenku, růžovou čelenku , upleteš mi růžovou čelenku?“
„To víš, že ti ji upletu.“
„Babí, budu mít čelenku!“
„Nebude vám to vadit? Já vám ji zaplatím. Víte, starám se o Lení, když je dcera v práci, vlastně je u mě skoro stále. Bojím se, až nebudu zvládat, jak to s ní pak bude...“ 
Co mám na to říct? Pletu. Co bude pak, to bude. Dnes jsme tu pro ni. Lení dostane ode mě růžovou čelenku.
„Můžu si přisednout?“
„Já sednu taky!“
Lení se vmezeřila mezi nás. Spolu si na lavičce si užíváme jarní  sluníčko.
„Už pomalu půjdeme.“
Lení poskládala plyšáky do batůžku.
„Ahoj, paní, nezapomeň, co jsi slíbila.“
„Neboj, nezapomenu.“
Sedím a pletu hladce obrace a růžové klubíčko se pomalu otáčí.

S povídkou jsem soutěžila na Artbotič, možná se vám bude líbit.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
27 komentářů
Sylva Wiedel
To je moc hezký příběh. Kéž by si ho přečetlo co nejvíc lidí.
Zuzana Pivcová
Krásné a svým způsobem i optimistické. Moc Vám děkuji.
Iveta Tomčíková
Moc se mi Váš příběh líbí paní Vlastimilo, ten konec nejvíc, je takový klidný..., záhadný..., tajemný... SUPER! Mohu se zeptat jak dopadla ta soutěž? Já bych Vám dala "zlatou", moc se mi článek líbil! :-)
Marie Macková
Vlasto, jako vždy, příběh plný lásky.
Vlastimila Kosorínová
Ahoj, Maruško, já to jenom viděla a zapsala.Oplatí se vidět to co je dobrý a ostatní neřešit.Dost má den svího trápení.
Olda Čepelka
Pěkný příběh, Život je přináší neustále a každý z nás může být jejich hrdinou. Jako byla autorka. A ještě o tom napsat sem, to by bylo prima. Sice mě napadly ještě dvě další věty pro posílení závěr příběhu, ale ... To už bude zas možná docela jiný příběh.
Vlastimila Kosorínová
Tenhle příběh je o lidskosti, po slovensky je na to výraz človečina.
Olda Čepelka
Já to chápu. - Možná se to dá určit podrobněji, protože lidskost je hodně obecný pojem. Třeba: Lidská laskavost - Tichá solidarita - Malé gesto proti předsudkům - Soucit a přijetí odlišnosti. - Možná většina článků na i60 je nějakým způsobem o lidskosti. Takže nezpochybňuju to, příběh je moc hezký, myslel jsem to tak, že šlo závěr posílit. Ale to je věc autora.
Olda Čepelka
Co myslím tím, že tam (pro mne!) 1-2 věty chybí? Dám ještě pár příkladů. Jsou okamžitě vymyšlené, jistě se to dá zdokonalit. Že ten závěr může dotáhnout tu vámi zmiňovanou „lidskost“: Sedím a pletu hladce obrace a růžové klubíčko se pomalu otáčí. Jako by se s každou řadou dalo spravit alespoň něco z toho, co dnes svět pokazil. Aspoň pro jednu holčičku. – Nebo to napsat trochu pompézněji: Sedím a pletu hladce obrace a růžové klubíčko se pomalu otáčí. Očko za očkem přibývá něco malého a obyčejného. A to, co vzniká, je víc než jen čelenka. Nebo zakončit nějakým „aforismem“ jako např.: Sedím a pletu hladce obrace a růžové klubíčko se pomalu otáčí. Na sluníčku po něm přebíhají drobné odlesky. A mně se zdá, že některé sliby hřejí ještě dřív, než se uskuteční. – Já tam prostě čekal ještě něco. Ale nevadí, máte to výborné.
Vlastimila Kosorínová
Pochopil ste Děkuji.
Olda Čepelka
:-) :-)
Iveta Tomčíková
Pane Čepelka dovolím si, snad mohu a neurazíte se coby odborník na psaní..., pokud by paní napsala konec dle vaší představy, už by to nebyl její příběh, neb ona ho napsala s koncem takovým jaký se určitě na soutěži líbil. Nic ve zlém..., jen..., pokud by každý příběh pokračoval dle jiných odborníků, už by nebyl autorův. :-)
Marie Faldynová
Měla jsem příležitost pracovat s dětmi s Downovým syndromem. Potřebují víc trpělivosti a důslednosti než jiné děti, ale jsou velmi milé a milující. Jejich rodiče potřebují mnoho sil k tomu, aby zvládli péči o ně a jsem ráda, že organizace Ovečka měla pro ně vždy povzbuzení i praktickou pomoc.
Vlastimila Kosorínová
Ta mladá maminka se chovala standardně.Ona nebyla zlá,jen pitomá.
Iveta Tomčíková
Třeba byla nešťastná, zlí lidé jsou prý nešťastní. Kdo ví...proč se tak chovala.
Alena Švancarová
Moc krásné.
Vlastimila Kosorínová
Ten příběh sem našla v parku.
Anna Potůčková
Hezký a smutný příběh. Nikdo neví co jej v životě potká, takže posmívání, urážení není na místě. Vnuk měl tento týden vážný úraz s otřesem mozku a mohl dopadnou mnohem hůř. Opravdu stačí nějaké nečekané neštěstí, úraz a změna v životě přijde nečekaně. Tohle by si měl uvědomit každý, kdo někoho ponižuje, vysmívá se apod.
Vlastimila Kosorínová
Ten příběh není smutný.Je o lidskosti kterou někdy potkáte tam kde by ste nečekali.
Anna Potůčková
Já to napsala jak to vnímám já.
Blanka Lazarová
Je mi smutno z toho, jak někteří dokážou druhým ublížit. Jak asi vychová to svoje dítě, když by potřebovala výchovu ona sama.
Vlastimila Kosorínová
Víte ona možná ani neví co udělala.
Michaela Přibová
Hezký příběh. Smutný. Inu, každý nemá cit a soucit. Třeba ho paní časem získá oklikou. Děkuji.
Vlastimila Kosorínová
Já věřím na dobré vkaždém člověku,jenom se to někdy zle poznává.
Jana Šenbergerová
Povídka se mi líbí moc. Čelenka určitě udělala velkou radost, ale ta mladá maminka se mi nelíbí ani trochu. Díky za chvíli k potěšení a zamyšlení nad bytostí z rodu Homo sapiens.
Vlastimila Kosorínová
Bránila svoje dítě,nic jinýho neviděla.Kdyby se zamyslela,nikdy to neudělá.
Jana Šenbergerová
Také se snažím vidět v každém nejdříve to dobré. Bohužel jsem se nejednou přesvědčila, čeho všeho jsou schopni i slušní lidé. Někdy nemusí být čas se zamyslet. Tato maminka samozřejmě hájila své dítě, ale zároveň stihla cíleně ponížit to druhé. Pro mě tady byla k politování ona.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?