Jsem doma.
Něco mi chybí.
S kým jsem naposledy hovořil? A o čem?
Beru si telefon, hledám v adresáři.
Jirka, Honza, Zdeněk…
Mí spolužáci. Čísla ze srazu.
Kdy to bylo? Kde vlastně?
Matné vzpomínky.
Vytáčím Jirku. Osm zazvonění. Ticho.
Byl to bouřlivák, oponoval učitelům a do okna vhodil kámen.
Teď – mlčí.
Volám Honzu. Dvanáct zazvonění. Ticho.
Snaživý, na všechno odpověď. A teď?
Ticho.
Zkouším Zdeňka. Šestnáct zazvonění – záznamník.
Nazdar Zdeňku. Chtěl jsem ti říct…
Chtěl jsem ti říct…
Chtěl jsem ti říct, že tu ještě jsem. Jsem tady. Co ty?
Týden – nic.
Hledím do adresáře.
Jména.
Snažím se vzpomenout.
Na tváře. Na slova. Na úsměvy.
Ozvěna chybí.

V mém světě
           se plíživě šíří
                               ticho.