Do východočeského města, známého slavnými rodáky, jezdím odnepaměti.

Působil zde nejen Bedřich Smetana;   s Litomyšlí jsou spojeni také Alois Jirásek, Božena Němcová, Olbram Zoubek a řada dalších osobností, které svým dílem obohatily českou kulturu.

Žily tu také generace mých předků.

Maminka mě provázela starobylou Litomyšlí ještě v době, kdy nebyla tak půvabná jako dnes.

Nevím, kolikátá byla moje letošní návštěva, ale myslím, že poprvé proběhla bez jediného mráčku a dešťové kapky. Azyl v horkých dnech jsem nacházela ve výstavních síních. Projekt Smetanova výtvarná Litomyšl opět proměnil celé město v jednu velkou galerii.

Ve sklepení renesančního zámku je umístěna stálá expozice litomyšlského rodáka a sochaře Olbrama Zoubka. Letos, při příležitosti stého výročí jeho narození, byla rozšířena o další materiály připomínající jeho život i tvorbu.

V Galerii Zdeňka Sklenáře jsem obdivovala komorní výstavu Václava Boštíka, jednoho z uznávaných českých malířů druhé poloviny 20. století. Jeho obrazy plné světla, ticha a soustředění dokážou člověka zastavit i v dnešní uspěchané době.  Dovolím si připomenout i jeho spolupráci na památníku obětem holocaustu v pražské Pinkasově synagoze.

Nemohla jsem si nechat ujít vtipnou multimediální expozici v rodné světničce Bedřicha Smetany v bývalém zámeckém pivovaru. A samozřejmě ani legendu mezi litomyšlskými památkami – Portmoneum, magický dům Josefa Váchala, kde se prolínají fantazie, výtvarné umění a literární svět v jedinečný celek.

Letošní festival obohacují také výstavy OSTRALE v Červené věži či "Variant je více" v Městské obrazárně. Exteriérem města pak návštěvníky provázejí monumentální plastiky Jaroslava Róny,  vytvářející dialog s historickou architekturou a připomínající, že umění může přirozeně vstupovat do veřejného prostoru.

Program festivalu je tradičně bohatý. Operní představení, symfonické koncerty, komorní hudba, jazzové večery, besedy i programy pro děti se odehrávají na zámeckém nádvoří, ve Smetanově domě, v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže, v Klášterních zahradách i na dalších místech po celém městě.

Právě ve Smetanově domě jsme před lety se studenty Právnické fakulty Univerzity Karlovy představili rekonstrukci procesu z padesátých let s rektorem piaristické koleje a jeho studenty. 

Ano,  v Litomyšli je stále přítomna silná tradice vzdělanosti, humanismu a občanské odvahy. Není náhodou, že právě sem Alois Jirásek zasadil děj Filosofské historie, příběhu studentů revolučního roku 1848, kteří se nebáli postavit za svobodu a spravedlnost.

Ani  dvacáté století nebylo ušetřeno arogance moci.  Poslední rektor piaristické koleje František Ambrož Stříteský se  stal obětí vykonstruovaného politického procesu a byl odsouzen k pětadvaceti letům vězení. Spolu s ním byli postiženi i jeho žáci, jimž režim znemožnil dokončit studium a kteří si následky své statečnosti nesli po celý život.

Litomyšl je mozaikou historie i živé současnosti. Nabízí malebná zákoutí, příjemné kavárny, posezení u řeky Loučné i řadu výletních cílů v okolí. Nedaleko leží romantické Nové Hrady s přírodní scénou pro barokní opery, hrad Svojanov, Toulovcovy maštale, Kozlovský kopec spojený se jménem Maxe Švabinského či Polička, rodiště Bohuslava Martinů.

Když se večer nad Litomyšlí rozvoní lipové květy a z koncertních sálů doznějí poslední tóny, vím, že se sem zase ráda vrátím.

A docela brzy – na velké finále naší národní „Smetanky“ 5. července.

Nepotkáme se tu, přátelé?